Střetnutí Jihlavy a Olomouce přinášelo velice zajímavý náboj. Dva mančafty, které se ještě nedávno setkávaly v první lize a po postupu Kohoutů o patro výše spolu ještě spolupracovaly na hráčském poli, se nacházely před úvodním hvizdem v dost nekomfortní pozici. Jihlava sice ještě stále jede na počáteční nováčkovské euforii, ani to ji nicméně nepomohlo k odpoutání se od barážových pozic, kde byla zároveň tabulkovým sousedem svého soupeře ve 13. kole. Její největší zbraní je prozatím houževnatost, o čemž se utvrdili i Hanáci.
Ti byli hned od samotného začátku sice viditelně namotivovaní, jenomže žádný náznak ofenzivní akce nedokázali dotáhnout do konce. Zářným příkladem může být Knotkova teč ze třetí minuty, která sice letěla na Škarka, jenže jihlavského golmana moc překvapit nemohla. Tento trend byl patrný na obou stranách, když obě družstva hrála velmi pozorně do defenzívy, leč útok – to byl dlouhou dobu velký nepřítel hry aktérů tohoto duelu. Nicméně z diváckého hlediska to tuctová hokejová bitva nebyla. Bojovnost a enormní snaha čišela z takřka každého hokejisty. Ba její přemíra byla někdy až na obtíž.
Olomoučané tak kupříkladu dostali dvojnásobnou přesilovku, jenže tendence vybavovat vlastní akce kudrlinkami byla logicky kontraproduktivní. V dvojnásobné přesilovce Mory však přišla přece jen na řadu první větší gólovka zápasu, když se Skladaný nachomýtl do předbrankového prostoru. Pravé křídlo se zkušenostmi ze zámoří ovšem před více než o polovinu mladším brankáře Škarka neuspěl. Jednoho z velkých talentů tuzemského hokeje trefil jen do masky. I Dukla se pokoušela o odpověď podobného ražení, jenže dlouho ne a ne najít recept na obranný blok před Konrádovým brankovištěm. Nepomohla k tomu ani nabídnutá početní výhoda.
Až po druhé komerční přestávce dostal zápas větší grády. Hra se nejednou začala více orientovat na útok, což napomáhalo k jedné nadějné akci za druhou. Leč stále před družstvy vězel těžký úkol, a to využívání nabídnutých příležitostí. Daleko od vyplnění této teze nebyl Seman, jenže ani svou přízemní ranou z modré puk do sítě neprotlačil. Kontrovat mohl taktéž Mráz, tomu však puk v gólové pozici těsně před plánovaným zakončením přeskočil čepel. Podobnou lapálii zažil i o malou chvilku později Bryhnisveen, i jemu kotouč na holi nešťastně nezůstal. Ubojovaná perioda tak měla relativně spravedlivý výsledek, Macík a ani Hlinka se totiž v závěrečné přesilovce hostí při tutovkách neprosadili.
Druhá dvacetiminutovka přinesla ze začátku nápor Kohoutů. Dukelská obrana tak měla velké penzum práce, aby udržela alespoň nerozhodný stav, tato snaha nakonec pro tuto chvíli byla úspěšná. Aktivní elitní formace domácího mužstva totiž nabídnutou tutovku nevyužila, Knotek svou další nadějnou teč do gólového konce nedotlačil. V podobné pozici pak odjížděl z jihlavské obranné třetiny i Herman, jehož brejk na poslední chvíli překazili vracející se obránci Dukly. Tlak ani tentokrát nepovolil. Nadějně tak mohl pálit i z velké vzdálenosti Skladaný, jenže Škarek byl nadále jihlavskou jistotou. Velmi příkladně to ukázal v pokračování posledně zmíněné akce, kdy Burianovi rázně utnul snahu o dorážku.
Domácí mohli vzápětí čekání na první branku ukončit paradoxně u vlastní brány. Herman tak neobratně klouzal s pukem přes brankoviště, až jej málem nahrnul pod beton Konráda. Slovenský brankář byl však znovu ve střehu, čímž přerušil skoro začínající oslavy hostů. Tento moment jakoby probudil v jihlavských hráčích chuť do hry. Znenadání to byli oni, kdo tvořili a určovali tempo. Zdráhala však zastavil jistý olomoucký golman, následný pokus Rysa obětavý obránce Houdek.
Přelévání převahy nepřestávalo. Iniciativy se totiž znovu chopila na delší časový úsek i Olomouc. Hlavně v přesilovce po vyloučení Žálčíka to na Škarka pořádně létalo. Největší možnost si zapsal Laš, jenž už už přehazoval ležícího sedmnáctiletého strážce branky, avšak puk mu putoval právě do jeho betonů. Jihlava se následně dlouhou dobu nemohla vymanit ze série vyloučených, což se jí stalo nakonec osudným. Hanáci sice dlouho svou nemohoucností v přesilovkách dostávali své fanoušky do stavu apatie, avšak právě při tomto rozložení na ledě nakonec dokázali poprvé skórovat. Po možná až přespříliš překombinované akci se stal koncovým hráčem naťukávané okolo unavených beků Dukly Vilém Burian, na jehož ránu pod břevno už neměl Škarek fyzické dispozice.
Jihlavští na nastalou situaci reagovali zvýšením ofenzivní snahy, což ovšem s sebou neslo i negativní důsledky. Otevřenou obranu tak mohl hned pár minutek po první inkasované brance dostat do kolen Herman, jenomže jeho samostatný únik ztroskotal na fantastickém Škarkovi, který si mazácky vyjel z brankoviště, kde už si prostor mezi betony pohlídal. Ve 37. minutě už byl i on ale bezmocný. Jan Eberle si totiž načasoval svůj přesun před bránu přesně v době, kdy si jej pohledem našel Knotek. O svou třetí branku v sezóně v této konstelaci už přijít nemohl. Jihlava tak do třetí třetiny vstupovala s dvoubrankovým mankem.
Dukla zkusila hned po přestávce skočit na Olomouc s velkou vervou, možná i s vědomím faktu, že Hanáci nejsou doma ve třetí třetině nejjistější. Největší šanci této fáze utkání si však paradoxně připsali Kohouti, když se k puku neočekávaně připletl Strapáč. Sám byl ovšem tak nastalou situací překvapen, že na brankaře Škarka ani nevystřelil. Tento záchvěv olomoucké převahy však nenadělal prakticky nic s faktem, že Dukla svého soupeře výrazně přehrávala. Jen své inklinace k vyrovnání nedokázala proměnit v činy.
Velmi zajímavě se však ve 45. minutě prosazoval po překombinování domácích Hlinka, leč Konrád právě v těchto momentech Moru podržel. Proti jihlavským soupeřům vytasil několik efektních, ale i účelných zákroků. I tak však Jihlava měla velké množství zahozených tutovek, což ji mohlo mrzet zejména o čtyři minuty později. Domácí tým se po dlouhé době dostat do vytrvalejšího presu, čehož bez váhání využil Jan Knotek. Ten hráč, který se tak trápil s neúspěšností svých tečí, se prosadil naneštěstí pro hosty v rámci zákonů schválnosti – změnou směru nahození Eberleho. Škarek na jeho iniciativu zareagoval pozdě.
Domácí byli logicky v laufu. Od tohoto momentu si tak už Dukla moc neoddechla, prakticky neustále musela čelit atakům motivovaných Hanáků. Avšak ani Knotek, či Skladaný se k dalšímu zvýšení stavu nedostali. Překážka byla jediná – výborný Škarek. Tahle jistota platila týmu z Vysočiny i na konci zápasu. Jednoznačně to potvrdil v souboji generací, kdy dorážku o pět měsíců staršího kolegy z reprezentačních výběrů vychytal díky akrobatickým schopnostem v haškovském stylu. Závěr už byl sice dost kouskovaný, Dukla už však recept na alespoň mírnou korekci skóre nenašla. Hanákům tak podlehla v poměru 0:3.
Ohlasy trenérů
Zdeněk Moták (HC Olomouc): Dosáhli jsme na velmi důležité vítězství, body to jsou nesmírně ubojované. Chtěli jsme hrát aktivně a vstoupit do utkání bez bázně, což se nám de facto vydařilo. Klíčovější však byla přece jen druhá třetina, v níž jsme se dostali do gólového trháku. Závěr už jsme si tak celkem v klidu pohlídali. Velmi cenná je i vychytaná Konrádova nula, celé psychice týmu to určitě výrazně přidá.
Petr Vlk (HC Dukla Jihlava): Utkání se nám nepovedlo. První třetina sice nebyla vyloženě špatná, jenže jsme se nechali často zbytečně a hloupě vylučovat. Ve druhé třetině jsme se navíc tomuto trendu nedokázali vyvarovat, což soupeři nesmírně pomohlo. Druhá obdržená branka už hrála prakticky do karet Olomouci, po tomto zásahu se totiž uklidnili, což naše šance na zdramatizovaní posunulo na úplné minimum. Nebyli jsme k tomu ještě dostatečně odvážní, domácí tak celkem zaslouženě vyhráli.
