Zápas s Piráty nebyl pro olomoucké hokejisty vůbec jednoduchý. Áčko trápí rozsáhlá marodka zapříčiněná virózou, která se rychle rozšířila kabinou. Do utkání tak nastoupila hodně netradiční sestava. Možná právě i kvůli zdravotním problémům se Hanáci nakonec museli smířit s prohrou. „Myslím, že jsme do utkání nevstoupili moc dobře. Hned první střídání dostala naše lajna gól z buly a chvilku před koncem první třetiny to bylo už 0:2. Do druhé třetiny jsme ale šli s tím, že do nich vletíme a zkusíme dát gól. Pak se to srovnalo a hráli jsme líp, škoda, že jsme neproměnili šance, které jsme měli,“ vrátil se k utkání Rok Macuh.
I když bylo Hanáků velmi málo, znovu dokázali, že vzdát něco předem, je jim cizí. Kohouti zabojovali a s Piráty odehráli vyrovnanou druhou a třetí třetinu. „Nechtěli jsme prohrát. Věděli jsme, že to můžeme otočit, což si myslím, že nás nakoplo,“ uvažoval.
Pro Roka Macuha byl vůbec první start za áčko v dosavadní kariéře velké překvapení. Trenéři Kohoutů totiž z důvodu virózy, která postihla A tým, ukázali na slovinského útočníka, kapitána juniorů Dominika Marka a brankáře staršího dorostu Adama Schejbala, jen chvíli před začátkem utkání. „Dozvěděl jsem se o půl čtvrté, že musím na zimák a že budu hrát zápas. Byl jsem nervózní, ale zároveň jsem měl radost, že budu hrát za áčko,“ prozradil urostlý hokejista.
Macuh byl na ledě k nepřehlédnutí, sám ale přiznal, že malá nervozita jej během zápasu provázela. „Byl jsem nervózní a podle mě to šlo vidět i na ledě, kde jsem se jako by trochu bál vzít si puk. Myslím, že jsem ani nezpracoval hodně kotoučů, které jsem dostával, ale zkusil jsem si nějak poradit. Všichni mě povzbuzovali,“ usmíval se Macuh.
Forvard juniorů už si sice v minulém roce zkusil trénink s áčkem, ten ho ale na zápas za muže nemohl připravit úplně. Vnímal Macuh nějaký rozdíl mezi juniorskou soutěží, kde dosud nastupoval a extraligou? „Ano, vnímal jsem hodně velký rozdíl v rychlosti. Člověk musí rychleji přemýšlet, co udělá s pukem a vůbec se nesmí zastavit, aby se podíval, kam chce nahrát jako v juniorce,“ přiznal útočník, který v prosinci znovu oblékl slovinský reprezentační dres.
Před utkáním si ani jeden z juniorských útočníků nepřipouštěl, že by mohli zasáhnout do hry, vzhledem ke zdravotním problémům hráčů áčka ale Macuh důvěru dostal, a to opravdu velkou, na led se dostal i v přesilových hrách. „Překvapilo mě to a jsem rád, že mi trenéři tolik věřili a dali mi tolik prostoru. Před zápasem nám s Dominem (Dominikem Markem) pan trenér ještě řekl, že máme být nachystaní, protože možná půjdeme do hry a možná taky ne. Říkal jsem si, že možná nějaká střídání budou, ale rozhodně jsem nečekal tolik,“ tvrdil.
Vzhledem k tomu, jak nečekaný start za áčko byl, neměl Macuh ani příliš času zjišťovat, s kým se na ledě vůbec setká. „Vlastně jsem ani nevěděl, s kým hrajeme, takže jsem nad tím nepřemýšlel. Dozvěděl jsem se to až na zimáku, takže jsem si s tím ani starosti nedělal,“ řekl devatenáctiletý forvard.
I když Olomouc na body nedosáhla, debutant mezi dospělými se za svůj výkon rozhodně stydět nemusel. „Se svým výkonem jsem celkem spokojený, ale musím na sobě ještě hodně pracovat, protože, jak jsem říkal, hodně mi utíkaly puky. Trošku jsem se bál,“ smál se. „Ke gólu moc nechybělo, třeba když mi Míra Holec dal pěknou nahrávku před bránu a já to zase blbě trefil,“ přiznal s úsměvem hráč, který v A týmu dostal dres s číslem 88, v juniorce si ale vybral číslo 17.
