Zápas začala opticky aktivněji Olomouc, což se projevovalo zejména větší střeleckou aktivitou. Hned v první minutě se tak mohl zapsat mezi střelce Eberle, ale vítkovický brankář na jeho příklep dokázal v posledním okamžiku zareagovat přesným zákrokem. Převaha Kohoutů i po této zmařené šanci nadále pokračovala, důkazem toho byla kupříkladu tutovka Hermana, který si probruslil mezi soupeřovými obránci a pokračoval přímo na vítkovickou bránu. Tváří tvář Bartošákovi ovšem nedokázal dostat kotouč mezi tři tyče, jeho střela tak zamířila pár centimetrů nad horní tyčku. Ani hosté se nicméně nedali zahanbit, Zdráhal ve vyložené pozici pro zakončení a před odkrytou polovinou brány narazil na pohotového Konráda, který mu puk stačil vypíchnout koncem hokejky. Olomoučtí měli v pokračujícím průběhu první třetiny stálou převahu, Bartošák tak musel likvidovat i ránu od modré z hole Rašnera, která letěla nebezpečně k tyči.

I hosté se ale měli k aktivní útočné hře, na olomoucký tlak tudíž zareagoval Výtisk jedovatou pumelicí zápěstím, i přes menší vytížení byl ovšem i při tomto zákroku Konrád postaven přesně proti střele. Hanáci se ale tímto chvilkovým propadnutím v obranné třetině nenechali znervóznit a pokračovali ve svém až překvapivě účinném napadání, které šlo proti všem předzápasovým předpokladům nezaujatých fanoušků. Svěřenci trenéra Jakuba Petra dalšímu náporu unikli díky vyloučení Rašnera, přesilovková pětice hostů totiž olomoucké hráče doslova rozebrala do nejmenších základů. Konrád tak jen s velkými obtížemi hasil šance soupeřů. Tu největší si bezesporu připsal Szturz, když jen tak tak nezasunul poskakující puk na hranici brankoviště za brankovou čáru.

Kohouti kontrovali za malou chvíli přibližně půlminutovým presinkem, který iniciovala druhá útočná řada. Z něj si nejzajímavější příležitost na otevření skóre zapsal Juraj Mikúš po přesném pasu Eberleho, z mezikruží se však do prostoru brány netrefil. Ve spalování šancí domácí pokračovali i nadále, když se Jaroměřský po rychlém přechodu modré čáry prezentoval jen střelou do lapačky brankáře Bartošáka. V podobném duchu se nicméně prezentovali i Vítkovičtí, Roman tak v podobné situaci jako Herman v úvodu zápasu minul. Olomouckým neproměněné tutovky pro tuto chvíli vycházely bez potrestání, to se o hostech ale říci nedalo. Po Hermanově nahození totiž v 19. minutě protečoval Vilém Burian letící puk ze zpětné přihrávky až do sítě. To ale nebylo ze strany domácího týmu všechno, přesně tři sekundy a tři setiny před první sirénou se v přesilovce prosadil milimetrovým projektilem směřujícím přesně nad Bartošákovu lapačku Petr Strapáč. Kohouti tak první třetinu ovládli v poměru 2:0.

Do druhé třetiny vstoupili Hanáci s klidem na holi, vítkovické útoky se tudíž k ohrožování Konrádovy klece dostávaly jen zřídkakdy. Avšak v 25. minutě nabídli domácí vítkovickému týmu přesilovou hru. Olomoucká čtveřice při ní čelila tvrdému náporu, ovšem i díky několika obětavým obranným zákrokům tento test odolnosti zvládla bez inkasování. Po konci oslabení se následně do zajímavého pokusu dostal Fořt, jenže ve finální fázi selhal a trefil jen zadní mantinel.

Domácí si svého soupeře i nadále hlídali, tudíž většině breaků zabraňovali hned v jejich zárodku, i přes to se ale Vítkovičtí dostali k možnostem na kontaktní branku. Úniku Tomiho a i následnému Němcově náporu na brankovišti, který byl zakončen menší výměnou názorů v podobě pošťuchování, zabránil pozorný Konrád. Vítkovice určitě neměly minimum šancí, naneštěstí pro ně ale žádná ne a ne skončit brankou. V oslabení tak tedy mohli zahrozit po dlouhé době i Kohouti. Individuální akce Skladaného se ovšem mezi ty gólové také nezapsala. Slovenský forvard ve službách Mory pod tlakem trefil pouze rameno Bartošáka. O pár okamžiků později na něj už v plném počtu navazoval z podobné pozice Strapáč, ani on však na vítkovického strážce branky nevyzrál. Závěr druhé třetiny pak patřil dle většiny statistických parametrů Olomouci. Ta se v klasické a následné přesilovce snažila zvýšit vedení, leč neúspěšně. Její šance totiž zůstaly nevyužity, i ve druhé přestávce tak platil stav 2:0 ve prospěch domácích.

Kohouti po pauze zbytek přesilovky pět na čtyři přece jen využili, když Eberleho ránu dokázal ve 41. minutě po rychlém zorientování se v předbrankovém prostoru dorazit Jiří Ondrušek. Olomouc tak odskočila do tříbrankového vedení. Hanáci v presu neustávali, Juraj Mikúš tak kupříkladu asi pořádně vystrašil vítkovickou střídačku, když svou přízemní střelou mířil ke vzdálenější tyčce. Bartošák ale reagoval hbitým zákrokem, podobně si počínal i za malou chvíli proti dělovce sebevědomě hrajícího Ondruška. Vítkovice se ale ani za tohoto nepříznivého stavu nevzdali a sympaticky bojovali, defenzíva Kohoutů v čele s faktorem Konrád však jejich snažení v těchto okamžicích ještě stačila zabraňovat.

Koncovku utkání si už i s vidinou tří bodů dokázali Olomoučané sehrát v relativně koncentrovaném výkonu, Vítkovice se stále snažily alespoň o kontaktní trefu, ale ta stále nepřicházela. Po úseku bez důležitější situace se do sebe pustili Juraj Mikúš s Karolem Slobodou. Jejich férový souboj nezůstal bez odezvy jak v ochozech, tak u rozhodčích, kteří oběma hráčům rozdali kromě menších trestů i tresty osobní. Trošku nakopnutí hosté se tudíž mohli dostat do náporu podpořeném i početní výhodou. V ní se nejblíže k zdramatizování utkání dostal Roman, jenže těsně před Konrádem se mu nepodařilo puk sklepnout do prostoru mezi třemi tyčemi. Zakrátko se k přesilovce dostali i Kohouti a Bartošák měl po relativním klidu znova práci. Nejvýrazněji v ní nejprve zahrozil Strapáč, pro kterého to bylo letos potřetí i trochu speciální utkání jako exvítkovického forvarda. O branku se ale postaral někdo jiný. Po chytrém pasu Skladaného se do sítě dokázal trefit střelou z kruhů Marek Laš, čímž posunul olomoucký tým do velice pohodlného náskoku. V samotném závěru pak v euforii dovršil na konečných 5:0 Martin Vyrůbalík, a dotáhl tak Olomouc k první výhře za tři body po více jak měsíčním čekání.