Ostravští hokejisté se prakticky v plecharéně ani pořádně nerozkoukali a už se mohli radovat z první nabídnuté přesilovky. Avšak vítkovický mančaft hrající bez své opory Jana Výtiska tuto obrovskou výhodu nakonec nezužitkoval, čehož mohl v této fázi utkání velmi litovat. Nad Olomoucí totiž měli hosté takřka pět minut konstantní převahu. Tuto tendenci se podařilo přerušit až elitní formaci Mory, která si před Bartošákem během pár sekund vytvořila hned dvě velké gólovky. Při té největší pálil Eberle z mezikruží těsně vedle nehlídané části branky.
Tento záchvěv olomouckého vzestupu byl ovšem z pohledu celkového rozložení sil jen ojedinělý, neboť Mora se dlouhou dobu nedokázala srovnat v ofenzívě. Hlavní part si tudíž musel připisovat Branislav Konrád, který nejednou uklidňoval rozháranou rozehrávku svých spoluhráčů. Velkou zásluhu měl zejména na likvidaci Květoňovy akce, během níž se bývalá třinecká hvězda snažila obkroužit bránu z neočekávané strany. I Lukáš Bartošák se přeci jen dostával ke slovu, kupříkladu jeho počínání při tutovce Jergla z předbrankového prostoru jednoznačně dokázalo zabránit olomoucké trefě.
Vítkovice se ukázaly v plné síle také ve 13. minutě, kdy se už už radoval z otevření skóre Szturc, jenomže proti jeho snaze o blafák vystartoval Konrád. Zřejmě příliš překvapený forvard hostí tak trefil jen hruď svého protivníka v brankovišti. Vítkovická převaha ovšem stále nekončila, domácí fanoušci si pořádně oddechli hlavně při bombě od modré v podání Petera Tršky, jež proletěla jen milimetry vedle tyčky.
Kohouti se ještě postarali v závěru o vylepšení dojmu z prvé periody, kdy si po Sundherově nebezpečné dorážce připsali ještě několik náznaků šancí ve vlastní přesilovce, k otevření skóre to však prozatím ještě nestačilo. K tomuto kroku se naopak mohl dostat vítkovický Szturc po propadnutí Jakuba Galvase při rozehrávce, avšak ani jeho druhý samostatný únik úspěšně neskončil. V bráně totiž znovu čaroval pozorný Konrád.
Druhá třetina se nesla na začátku ve velmi podobném duchu jako ta první. Leč velkou změnu mohl přinést mladičký Kurovský, který využil obrovského zaváhání Houdka a sebral domácímu bekovi puk přímo před Konrádem. Devatenáctiletý talent ale svou tutovku nakonec těsně nevyužil, Konrád jej s dávkou štěstěny vychytal špičkou betonu. Olomoucké trápení ovšem stále nekončilo, hlavně, co se týče proměňování šancí, se Hanákům vůbec nedařilo. Zejména Knotek by mohl vyprávět o odskakování puku ve finálních fázích akcí, Mora se tak znovu sama vyhnula možnosti vedení.
Olomouc měla v polovině základní hrací doby často mnohdy až neskutečnou dávku štěstí při šancích protivníka. Jakub Lev tak kupříkladu musel jen kroutit hlavou nad trajektorií odraženého kotouče, který jen tak tak neproskákal mezírkou mezi tyčkou a Konrádem. Vítkovice jen potvrzovaly, že hegemonem ledu jsou právě ony, jenomže i na jejich straně se nastřádala pořádná řádka promarněných příležitostí.
Větší záchvěv radosti se očekával u Olomouckých při vlastní přesilovce, jenomže i zde se možné scénáře nenaplnily. Stejně jako při početních výhodách hostí si totiž Hanáci nedokázali vytvářet tlak, na řadu tak musela přijít jiná taktika. Dřina a vysoké napadání třetí formace Mory se nakonec neminulo účinkem, když byla výsledkem celého snažení záludná střela Strapáče. Hráč, který znovu zažil pocity, jaké to je hrát proti bývalým spoluhráčům, nicméně nakonec trefil jen lapačku Bartošáka.
Právě tento okamžik pomohl k zvýšení tempa na obou stranách, což nejzářněji potvrdil Vyrůbalík. Olomoucký kapitán se zjevil ve druhé vlně a svou pumelici jen tak tak nenasměroval mezi tři tyče. Do konce druhé třetiny tudíž čekaly ochozy na první branku v zápase marně.
I třetí perioda byla dlouhou dobu nesmlouvavou bitvou o každý puk s dávkou taktické sklíčenosti. Čekání na branku ovšem přeci jen skončilo. Paradoxně v době, kdy si Olomouc tvořila poprvé v utkání trvalejší tlak, se vřítil do domácí obranné třetiny zkušený šíbr Rostislav Olesz, který se 43. minutě mohl radovat z parádně proměněného úniku ve vlastním oslabení. Konrádovi řešení s vyjetím z brankoviště tentokrát nevyšlo.
Vítkovický zásah měl logicky velký vliv na dění v utkání, olomoucká ofenzíva přestala po tvrdém direktu od soupeře na delší čas de facto existovat. Hokejisté z moravskoslezské metropole se tudíž mohli začít věnovat i vylepšování svých nedokonalostí. Tuto tezi jen potvrzoval vzrůst práce pro Konráda, jehož branku ostřelovala jedna střela za druhou. Ovšem kohouti se postupně znovu vraceli ke své hře, což znovu přidalo na vyrovnanosti celého duelu. Olomoučtí nicméně stále selhávali v koncovce. K Bartošákovi se tak prakticky ani moc střeleckých pokusů nedostávalo, neboť Hanáci povětšinou ztroskotali ještě v přípravné fázi.
Mora se propracovala k větší možnosti až v 50. minutě, kdy se Laš těsně nedostal ke skórování z dorážky. Neustále zahazované šance domácích mohl potrestat rozjetý Trška, jenže stejně jako mnoho jeho spoluhráčů předtím nestačil svou cestu k brance dostatečně promyslet, čímž se prezentoval jen palbou mimo protivníkovu klec.
O malou chvilku později mohl přidat druhou branku v zápase znovu Olesz, jenž znovu využil chyby v domácí rozehrávce. Prokousávaní se do zakončení ovšem zaneslo borce se zkušenostmi z NHL do míst, odkud už mohl pálit jen z velkého úhlu. Trenérský štáb na domácí střídačce sice ještě zkoušel v závěru své svěřence vyburcovat, avšak ani takřka minutová power-play nakonec nic na výsledku nezměnila. Mora tak ani šestý zápas po sobě nedosáhla na tři body.
Ohlasy trenérů
Zdeněk Venera (HC Olomouc): Těsná prohra samozřejmě velmi mrzí. Velmi zjednodušeně by se dalo označit za důvod výsledku chyba před obdrženou brankou, ovšem takto se na nemůžeme dívat. Mnohem horší, že jsme nedokázali vůbec skórovat. V přesilovkách jsme hodně postrádali Davida Škůrka, což bylo na ledě hodně vidět. Často nám také odskakovaly puky ve vyložených šancích nebo jsme rovnou trefovali prvního clonícího hráče. V kombinaci s dobrou vítkovickou defenzívou je prohra celkem logickým vyústěním našeho trápení.
Pavel Trnka (HC Vítkovice Ridera): Byli jsme si před zápasem vědomi kvalit soupeře, které se v utkání jasně ukázaly. Olomouc hrála perfektně v defenzívě, nebojím se říct skoro ukázkově. Za výhru díky velmi šťastné trefě jsme samozřejmě velmi rádi. Bartošákova nula je jen třešničkou na dortu, znovu ukázal jak stabilně letos chytá.
