Po sedmnácti letech se Pardubice utkaly v nejvyšší soutěži s Olomoucí. Nováčka extraligy přivedl jako jeden z trenérů Jiří Dopita, který na východě Čech slavil v roce 2005 mistrovský titul. Pikantní premiéru si odbyl brankář Tomáš Halász, který ještě na jaře pomáhal Hanákům postoupit do extraligy.
Finalisté ligy se sezony 1993/1994 se ve dvou vzájemných utkáních střetli už během letní přípravy, kdy dvakrát vládla Olomouc. Ostrý duel měl úplně jiná měřítka. Pardubice v první třetině svého soka mačkaly, na střely vyhrály 17:4.
Samotný důvod ale patřil hostům, kteří se hned ve 40 vteřině utkání radovali z gólu, jenže ten nemohl, jak potvrdil videorozhodčí, kvůli posunuté brance platit. Pak už si režii vzali do rukou pardubičtí hokejisté. V přesilovce mohl otevřít skóre Kolář, avšak nedokázal trefit odkrytou část branky, vyjetý Vošvrda zasáhl v poslední chvíli.
Pardubice se držely v tlaku i díky dalším třem přesilovkám, ovšem nemohly přijít, jak na houževnatého soupeře vyzrát. Důkazem byla i šance Ščotky, který se na hranici brankoviště tlačil k dorážce, ale přes hradbu těl nezakončil podle představ. Ujala se až na první pohled nevinná akce. Špaček nabil Petru Čáslavovi, jehož švihem doplachtila do sítě.
Olomoučtí hráči trpělivě čekali na šanci, a ta přišla v samém závěru první třetiny. Před Halászem operoval aktivní Cibák, jehož ránu z otočky si pardubický brankář pohlídal. Podobně si poradil i s dotírajícím Pekrem.
Co nevyšlo v úvodu zápasu, dohnali Olomoučtí na startu druhé části. Tentokrát už byl kotouč za zády Halásze uznán jako gólový. Rác podnikl výpad do útočného pásma, zpoza branky přihrál Martinu Cibákovi, který jen lehce zdvihl kotouč nad Halászovo rameno.
Olomouc se vstřeleným gólem přidala a najednou byla hra vyrovnaná. Navíc si hosté vynutili tři přesilovky v řadě a v nich slušně zatopili. Diviš se ocitl sám před Halászem, avšak z velkého úhlu netrefil jinak nehlídanou branku. Podobnou šanci měl později Patera, který také nedokázal z pěti metrů zamést puk do sítě.
Odpověď pardubické ofenzivy si vzal na starost Petr Sýkora. V pauze mezi dvěma olomouckými přesilovkami se na zadní tyči natahoval pro Zohornovu přihrávku, avšak nezakončil důrazně. Větší šanci měl až při oslabení, kdy naznačením vylákal Vošvrdu z kasy a pak jen o kousek minul.
Utkání se postupně změnilo v trpělivou přetahovanou, ani jeden tým neměl nijak navrch. Přímou cestou k brance to zkusil Tybor, ovšem nedokázal přetlačit Vošvrdův beton. Sice si pardubický útočník vykoledoval faul, ale při následné přesilovce nedokázali domácí nic vymyslet.
Olomoučtí hokejisté při své výhodě přikovali domácí k Halaszově brance a trpělivě hledali výhodné pozice k zakončení. A když už se Rác a následně Hrňa odhodlali vystřelit, pardubický brankář bez potíží zakročil.
S ubývajícím časem do konce třetí třetiny se zdálo, že prodlužování duelu je nevyhnutelné. Pak ale našlápl ve středním pásmu Tybor, prohnal se kolem strážců a v situaci dvou proti jednomu předložil Lukáši Radilovi, jehož rána se štěstím propadla do sítě. Tentýž hráč pak přidal i pojistku do prázdné branky na 3:1.
Ohlasy trenérů
Miloš Říha (HC ČSOB Pojišťovna Pardubice): Poprvé v sezoně se nám povedl vstup do utkání. Dostali jsme soupeře pod tlak, z čehož plynule přesilové hry a následně i šance. Skóre mělo být příznivější. Na druhou stranu nás ale při vedení 1:0 nemůže zaskočit vyrovnávací gól. Od toho momentu byla Olomouc mírně lepší. Tři body jsme získali v závěru jen díky štěstí.
Jiří Dopita (HC Olomouc): Byli jsme rádi, že po první třetině ztrácíme jen jeden gól. Pardubice měly místy drtivou převahu, hrály čtyři přesilovky a jasně nás přestřílely. Po našem gólu na začátku druhé třetiny se síly srovnaly. Bohužel jsme tři minuty před koncem udělali taktickou chybu, když tři hráči propadli v útočném pásmu. Trápí nás nedostatek střelby, hlavně v přesilovkách. Měli jsme na to, abychom si alespoň jeden bod odvezli.
