Zdá se, že je Jihlava pro Kohouty letos zakletým týmem. Ani napočtvrté nedokázali Hanáci najít na celek z Vysočiny recept. Už v úvodu utkání si oba soupeři mohli vyzkoušet početní výhodu, ani jeden se ale prosadit nedokázal. Deset vteřin po návratu prvního potrestaného z řad domácích ale udeřili Jihlavští. Domácí se sice pokoušeli jednogólové manko smazat, hostující obrana a Rittich v bráně byli ale nepřekonatelní.
To Jihlavě se podařilo své vedení už po pár minutách po začátku druhé třetiny navýšit a po zbytek zápasu se soustředila především na důslednou obranu. Neoblíbený soupeř Hanáků si tak odvezl zpátky na Vysočinu plný bodový zisk. „Jihlavští dali ze začátku dva góly, pak to dali k nám a moc už po nás nechodili. Většinou se stahovali a my jsme to museli rozvážet skoro do plných. Sice jsme se k nim dostávali, měli jsme nějaké šance, ale jsme dřeváci. Trefovali jsme často jejich hráče. Trefili bychom snad i zápalku,“ zhodnotil zápas Martin Janáček.
Soustředěnost na bezchybnou obranu se očekává především u týmů ze spodní části tabulky, Dukla ale patří mezi tři nejlepší. „Myslím si, že Dukla hraje zápasy pořád téměř stejně. V prvním zápase tady na nás vletěli, ale tentokrát přijeli evidentně bránit. Nedali jsme gól, Jihlava ano a vyhrála,“ konstatoval.
V posledních několika zápasech střelecky velmi úspěšní Kohouti se tentokrát nedokázali prosadit ani jednou, zato dvakrát sledovali, jak se z kotouče za brankovou čárou radují hosté. „Ten první gól jsme dostali chvíli po oslabení. V rohu si rychle předali puk a dali to Vošvecovi (Tomáši Vošvrdovi) do víka. Ten druhý jsem moc neviděl, ale myslím, že to bylo přečíslení dva na jednoho nebo tři na dva, kdy to dali skoro do prázdné. Sehráli to pěkně,“ vrátil se ke dvěma inkasovaným gólům, a zároveň ocenil šikovnost soupeře.
Už po prvním inkasovaném gólu bylo na Hanácích znát, že nehrají to, co by si představovali. V některých momentech mohli působit až nervózně. „Neřekl bych, že to bylo zrovna nervózní, ale určitě se hraje hůř, když doma prohráváme. Možná trošku. My prostě musíme hrát naši hru, kterou hrajeme na svém ledě, vletět na ně, zkusit jim dát gól a pak se hraje líp. Tady se to bohužel nepovedlo, a pak to vypadalo tak, jak to vypadalo,“ mrzelo čtyřiadvacetiletého obránce.
I domácí měli během celého utkání několik šancí. Překážkou ale byli buďto bránící hráči Dukly, brankář hostů nebo chyběla jen trocha štěstí. Jen velmi málo chybělo i olomouckému zadákovi, který ve třetí třetině ve velké příležitosti nastřelil tyč Rittichovy klece. „Chyběl tomu jen ten gól. Kucharda (Radim Kucharczyk) tam pěkně vytáhl jednoho hráče a dal mi to na volej, já jsem to vystřelil z první. Gólman, myslím, nic moc neviděl a trefilo to tyčku. Škoda, že to šlo ven a ne do brány. Bylo by to 1:2, my bychom se zvedli a určitě by to byl ještě zajímavý závěr,“ uvažoval hráč s číslem 14 na dresu.
Janáček nebyl jediný, který byl téměř na dostřel gólu. Především ve druhé a třetí dvacetiminutovce se podobných velkých akcí objevilo hned několik. Velké šance ke skórování si vytvořili i tři nejproduktivnější hráči Mory, jejich střelecké štěstí při nich ale tentokrát nestálo. Ani Radim Kucharczyk ve dvou velkých příležitostech, stejně tak Jan Knotek, ani Denis Kindl na bezchybného Ritticha vyzrát nedokázali. „Pořád nám klekali do střel, lehali tam, bylo to opravdu těžké. Když už jsme se dostali k nějaké střele, tak nebyla dostatečně tvrdá na to, aby proletěla až do brány. Všechno to bylo takové nahazování a jejich beci to měli před bránou dobře rozebrané. Nedostali jsme se ani k pořádné dorážce, k ničemu,“ litoval odchovanec Nového Jičína.
Čím to je, že zatímco v přípravě brali všechny body z utkání s jihlavskou Duklou Kohouti, v základní části měli větší důvod k radosti Jihlavští, si ale vysvětlit nedokázal. „Těžko říct, čím to je. Hráli jsme s nimi čtyři utkání a ani jednou jsme nebrali tři body. Jestli budeme chtít pomýšlet na nějaké cíle, jako loni, tak se na ně budeme muset připravit a porazit je alespoň v play-off, pokud to půjde,“ vyhlížel vrchol sezóny.
