Velké drama plné emocí a nečekaných zvratů. I tak by se dal charakterizovat duel 31. kola. Mora v Hradci prohrávala, vedla a nakonec odjela s jediným bodem. „Prohráli jsme vyhraný zápas. Vedli jsme 3:1, a pak to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ani nevím, jak to slušně říct,“ netvářil se Polodna bezprostředně po závěrečné siréně zrovna vesele.
Mora přitom na začátku třetí části zvýšila na 3:1 a zdálo se, že si v pohodě dokráčí pro vítězství. „V závěru jsme ale propadli a dostali jsme laciné a zbytečné góly. Přišlo mi, že soupeř už v závěru nemohl, přesto nám ty branky dal,“ uvedl olomoucký hokejista.
První třetina a zbytek zápasu? Jako nebe a dudy
První perioda však zrovna ideální nebyla. Olomoučtí jakoby byli myšlenkami ještě pod stromečkem, přesto drželi alespoň ve skóre krok se soupeřem. „V kabině nám trenér řekl, že musíme přidat ve všem. První třetinu jsme odehráli špatně, nevím ale kde byl problém. Mohli jsme být rádi, že skóre bylo 1:1,“ potvrdil Polodna.
Potom ovšem přišla velká změna. Olomouc hrála jako vyměněná a brzy se dočkala vedoucí branky. Vstřelil ji právě Petr Polodna. „Vyměnili jsme si puk s obráncem už na modré, Lhotský naznačil střelu, stáhl si k sobě hráče a přihrál mi. Já jsem také naznačil střelu, přede mnou si lehl hráč a gólman to vůbec neviděl. Stačilo trefit bránu, dal jsem to nad vyrážečku,“ popisoval.
A šancí na další góly měla Mora víc než dost. „Hlavně ve druhé třetině. Tam jsme měli vést určitě vyšším rozdílem a mohlo být po zápase,“ bylo jasné Polodnovi.
Jenomže vše bylo jinak. Hanáci inkasovali ve třetí části dvě laciné branky a rázem bylo srovnáno na 3:3. V samotném závěru třetí třetiny pak byla Olomouc blízko vítězné trefě. Hradečtí fanoušci na tribunách doslova trnuli, zda jejich oblíbenci plichtu udrží.
A udrželi. „Sevřeli jsme je, měli jsme tlak a jedna vyložená šance tam byla. Ale spíš to byl takový optický tlak, drželi jsme puk v útočném pásmu, ale ta šance byla jenom jedna,“ přiznal Polodna. To podstatné se tedy odehrálo až v prodloužení, které šťastně zvládli domácí.
Hrát za dva týmy mi vyhovuje
Druhý rok po sobě se hraje první liga i přes vánoční přestávku. „Já osobně jsem spokojený, protože se alespoň nemusí tolik trénovat. Každý chce radši hrát a určitě jsem to uvítal,“ řekl Polodna.
Ten má v poslední době opravdu hodně práce. Mimo své působení v Olomouci totiž často vypomáhá v extralize Kometě Brno. Neunavuje ho to příliš? „Naopak mi to vyhovuje. Spíš potřebuji cítit nějakou únavu, než být nevytížený. Navíc v Brně nejsem zase až tak moc vytěžovaný, takže to fyzicky zvládám úplně v pohodě,“ podotkl.
Teď čeká Polodnu pouze den pauzy a už ve středu pojede se svými olomouckými spoluhráči do Znojma. A aby byl výlet úspěšnější než ten do Hradce, bude se muset něco zlepšit. „Řeknu otřepanou frázi, musíme dát o jeden gól víc než soupeř. A chtělo by to hrát jako ve druhé třetině v Hradci, takový nátlakový hokej. Přijde mi, že občas hrajeme hurá hokej, asi musíme víc rozpoznávat, kdy do soupeře jít a kdy počkat,“ zamyslel se.
Duel s Hradcem však ukázal, že souboje v nadstavbě nabídnou atraktivnější podívanou než souboje s betonáři ze spodku tabulky, jak tomu bylo v základní části. „Určitě, už to tak u nás bylo i v základní části. Byli jsme jak Jánošíci, bohatým jsme brali a chudým dávali. Snad nám bude ta vrchní osmička vyhovovat a získáme nějaké body. Snad nabídneme divákům hokejovější zážitky, ne jen boj,“ doufá Polodna.
Potvrdí se jeho slova už ve středu ve Znojmě?
