Foto: Vojtěch Zajíc

Honzo, ve druhé třetině jste to tam napálil ranou od modré. To už jste se jako sváteční střelec nemohl dívat na to, jak vaši spoluhráči neproměňují šance?
Tam to vyšlo ze situace, kdy jsme šli po dlouhé době před gólmana, takže nic neviděl. Když gólman nevidí, může jít jakákoliv tvrdá střela a většinou jsou z toho problémy nebo góly. Jsme rádi, že se to takhle odstartovalo.

Do té doby to ale bylo podobné jako v prvním zápase?
První zápas byl špatný. Tentokrát byla první třetina taky taková ošemetná od nás. Není sranda nastoupit k zápasu zhruba po měsíci a půl. Než se dostanete do zápasového tempa, chvilku to trvá. Navíc bylo celkem vedro a led byl špatný, o to víc jste na ledě utahaní. Po první třetině jsme se ale rozjezdili a začali hrát to, co jsme chtěli.

Přidal jste asistenci, a potom to vyšperkoval bitkou. To bylo plánované kvůli narozeninám?
Ne, plánované to samozřejmě nebylo (úsměv). Vždycky to vyplyne z nějaké situace. V šatně jsme si říkali, že jim v žádné situaci nemůžeme dát čichnout – ať už v soubojích, nebo v nějakých šarvátkách – abychom jim dali najevo, že tady nemají šanci uspět.

Šel jste tam vlastně pomstít zákrok na Fridricha...
Oni se tam nějak žďuchali a jak říkám, pak už to vyplynulo ze situace. Frigo (Petr Fridrich) patří k našim hráčům, kteří mají sbírat body. Není tam od toho, aby se mlátil v nějakých pěstních soubojích. To vždycky vyjde na nějakého většího kluka.

Byl to docela rychlý proces…
My jsme tam oba nějak zavrávorali. Vyměnili jsme si pár žďuchanců, nic hrozného. A pak jsme spadli na led. Do deseti vteřin bylo po všem, takže já bych to nebral jako nějakou větší šarvátku.

Poslední gól v extralize jste dal loni v lednu. Pamatujete si to ještě?
Já si ty góly pamatuju snad všechny (směje se).

Stav série je teď 2:0 na zápasy, jak to vidíte dál?
Pro nás bylo důležité, abychom vyhráli první zápas. Věděli jsme, že ten bude těžký. Je to 2:0, ale další utkání v neděli začíná zase za stavu 0:0 a musíme do něj vstoupit mnohem lépe než do úvodních dvou zápasů. Nachystáme se na něj, ať dobře navážeme na druhou a třetí třetinu z tohoto utkání.

Máte v týmu mladé kluky, kteří takové zápasy „o život“ nikdy nehráli. Vy jste zažil spoustu důležitých utkání. Umíte si s tím tlakem díky zkušenostem lépe poradit?
Určitě ano. Baráž jsem tedy nikdy nehrál. Touhle dobou jsem hrával finále, v kariéře mě potkaly asi dvě. Baráž hraju poprvé, ale přirovnal bych ji k play off utkáním. Nevidím v tom moc velký rozdíl. Bohužel ale nehrajete o medaile, nýbrž o udržení. To je ten jediný rozdíl.

Oproti prvnímu utkání jste dali první gól a bylo vidět, jak moc to tým potřeboval. Najednou jste začali po ledě lítat, věřit si v zakončení. Hodně ten vedoucí gól pomohl?
Bylo to i tím, že jsme dlouho nehráli. První gól a po chvilce hned i druhý nás uklidnily a nakoply. Potom jsme v tom pokračovali a získali trošku sebevědomí. Vypadalo to tak, jak by to vypadat mělo. Nedělní zápas se budeme snažit odstartovat úplně stejně jako druhou třetinu.

I finále se hraje s vaším podpisem. Na podzim jste byl v Kometě. Budete si případně připisovat titul i udržení extraligy?
Jasně, beru všechno! (smích)

Dva zápasy, dvakrát vyprodáno. Co říkáte na to, že vás fanoušci chodí podporovat i na baráž?
Je to správné. Hrozně nám pomáhá, že lidi fandí, i když se něco nepovede. Pro psychiku týmu je to moc důležité. Žene nás pět a půl tisíce lidí. Aspoň tedy oficiálně, možná je jich tu ve skutečnosti ještě víc. Dává nám to sílu bojovat. Musíme každému dokázat, že do extraligy patříme a do téhle šlamastyky jsme se dostali trochu náhodou.

Teď v dubnu je tady celkem velké teplo. Jak velký rozdíl je, když tu hrajete v prosinci a teď?
Je to určitě velký rozdíl. Vy tady taky nesedíte v péřovkách, ale v tričkách. Na ledě je to ještě mnohem horší. Potíte se. Taháte nohy po měkkém ledu, takže se víc boříte a spálí se víc energie. Je to určitě namáhavější.