Zápas na ledě severočeského favorita nakonec Hanákům nevyšel. Mora se sice dostala do vedení po trefě Kucharczyka, Slovan ale ještě do přestávky skóre otočil. Po šedesáti odehraných minutách svítil na tabuli stav 4:1 pro domácí.
Michale, pokud bychom se vrátili k sobotnímu duelu proti Ústeckým Lvům, jaké byly vaše dojmy z utkání proti klubu, ve kterém jste zářil v sezóně 2009/2010?
Na sever Čech jsme přijeli uhrát dobrý výsledek, ale to se nám bohužel nepovedlo. Do zápasu jsme sice vstoupili dobře, jenže během první části jsme obdrželi tři rozhodující góly po školáckých hrubých chybách. Slovan již hru po zbylých čtyřicet minut kontroloval a pohlídal si výsledek. To se nám nesmí stávat. Střetnutí proti svému bývalému celku jsem vnímal, byl to zvláštní pocit. Z povinnosti jsem na výhru vypsal v kabině odměnu, je to tradice.
V loňském ročníku jste nastoupil k deseti kláním za České Budějovice a zaznamenal jste jednu asistenci. Proč jste se neusadil v základním kádru a jak jste snášel odloučení od bratra Romana?
Někdy to vyjde, někdy ne. Dopadlo to tak, jak to dopadlo a už to bohužel nevrátím. Trochu mě vzal fakt, že v současnosti nemohu nastupovat s mým bratrem, ale ne vždy to může skončit tak, jak si člověk přeje. Takový je hokejový život a já jdu dál, je to pro mě uzavřená kapitola. S Romanem jsme samozřejmě v kontaktu, voláme si, hecujeme se a rozebíráme jednotlivá utkání.
Z Českých Budějovic jste zamířil do šatny IHC Komterm Písek. Jak těžké bylo přeorientovat se na prvoligový hokej a jaké jsou rozdíly mezi oběma soutěžemi?
Bylo to složitější, navíc Písek bojoval celou sezónu o záchranu. V takovém rozpoložení se člověku nikdy nehraje dobře. Když se často prohrává, tak nálada není nejlepší, je to trápení. Hlavní rozdíl je jednoznačně v kvalitě hráčů.
Co rozhodlo o Vašem přesunu na Moravu a máte zařízené nějaké střídavé starty v nejvyšší české hokejové soutěži?
Na začátku soutěže se Olomouc dohodla se Zlínem, kterému patřím a tudíž tam mám vyřízené i střídavé starty. Každého hráče extraliga láká, je to otevřené. Když se člověku zadaří, může se naskytnout příležitost. Neznamená to tedy, že se nesoustředím na Olomouc. Pokud mi vedení Zlína zavolá o pomoc, hrát půjdu a budu jedině rád. Pokud se nic nenaskytne, budu se snažit odvést nejlepší výkony pod trenéry Petrem Fialou a Janem Tomajkem. V Olomouci jsem spokojený a snad to bude fungovat.
A otázka na závěr. Jaké je být v jedné kabině s olympijským vítězem Jiřím Dopitou?
Dopita je hrající legenda českého hokeje, dokázal toho strašně moc a není třeba o tom diskutovat. Klobouk dolů před ním, ve svém věku se stále drží na výborné úrovni a ve skvělé kondici. Tréninky probíhají běžně, nemá žádná extra privilegia a trénuje naplno jako každý jiný. Je to profesionál a nedovolí si to jen tak odklouzat. Je radost s ním trénovat.
