„Čtvrtfinále je pěkné, ale teď jsem zklamaný. Chtěl jsem hrát dál. S pokorou ale musíme říct, že úspěch to je, když se podíváme na týmy, které skončily pod námi. Třeba Boleslav, Litvínov nebo Budějovice nejsou slabá mužstva. Z tohoto pohledu si našeho umístění musíme vážit, ale 0:4 ve čtvrtfinále je kruté. Měli jsme na víc,“ ví hlavní pilíř týmu.
Čtvrté utkání proti Pardubicím vypadalo dlouho jednoznačně, ale na konci druhé třetiny kohouti třígólovou ztrátu snížili a ve 46. minutě to rázem už bylo jen o jednu branku. „Až moc jsme chtěli být úspěšní. V první třetině jsme udělali zbytečné chyby, kterými jsme si zápas zkomplikovali. V průběhu utkání to z nás ale trošku spadlo, byli jsme rázem uvolněnější a je jen škoda, že jsme to nedotáhli do prodloužení,“ smutnil.
1:5, 0:2, 4:5 po prodloužení a 2:3. To je výčet čtvrtfinálových utkání z olomouckého pohledu. Pardubice, které letos mají ve svém kádru hromadu českých nebo slovenských reprezentantů a navrátilců ze zahraničí, neměly cestu do semifinále snadnou. „Je to hodně o penězích. Když se podíváte na sestavu Pardubic, jejich čtvrtá lajna by všude jinde hrála přinejhorším druhou lajnu. Takové možnosti nemáme. Pokud jsou těžké a dlouhé zápasy, jde to poznat,“ uvědomoval si Ondrušek.
„Stálo nás to hodně psychických i fyzických sil. Už v Pardubicích jsme dostali „ťafku“. Pak jsme se dozvěděli o Adámkovi, takže hokej šel úplně stranou. Dotklo se nás to, já i Braňo máme kluky ve stejném věku, hráli spolu hokej, takže jsme to vzali osobně. Hokej šel úplně mimo. Minuta ticha při domácím zápase byla pro nás hodně silná,“ připomněl smutný moment, v souvislosti s kterým jsou veškeré body a góly naprostou malicherností.
Olomoucký srdcař také zhodnotil celý průběh letošní sezóny: „Těžili jsme z toho, že se nám povedl úvod. Každý tým chce první zápasy zvládnout. Když se takto podaří bodovat, první čtvrtina uteče strašně rychle. Člověk je pak v nějaké euforii. Lepilo to a sbírali jsme body i v zápasech, kdy jsme lepší nebyli. Bohužel o Vánocích to skončilo a v lednu a únoru jsme se spíše trápili. Možná proto jsme chytli silné Pardubice a končíme už teď.“
Olomouc se celý ročník potýkala s absencemi. I z tohoto pohledu není konečné osmé místo vůbec špatné. „Na druhou stranu v sezóně nebyl tým, který by zranění neměl. Hradec měl taky marodku, zvládl to a nakonec skončil v první čtyřce. Marodka to určitě poznamenala, protože nejsme velkoklub, který by měl široký kádr. Na druhou stranu to ke sportu patří, není to výmluva,“ doplnil.
Hanácká parta se ale znovu dokázala semknout a hrát jako jeden tým. Po odchodech několika důležitých článků opět hrála více než důstojnou roli. Předsezónní posilou na trenérském postu byl Boris Žabka, jenž pracuje především s obránci. „Každý trenér má svůj pohled na hru. Boris nás obránce tlačil do jiného systému, který byl o tom hrát více ofenzivněji a více na puku. Bylo to poznat. Samozřejmě jsme tam pořád měli i věci od pana Motáka. Prostě každý se snaží prosadit to své,“ uzavřel Ondrušek.
