Na duel s Litvínovem nebude olomoucká lavička moc často vzpomínat. V mysli ji bude zřejmě dlouho potlačovat. Pomyšlení na hrůzostrašný závěr, při kterém jinak nepřekonatelný golman Konrád obdržel z každé druhé střely gól, asi nebude úplně jednoduché. Pro slovenskou hvězdu navíc přišla další rána na sebevědomí, poprvé v sezóně byl střídán v průběhu hry. „Trošku jsem mohl po vystřídání oddychnout, to naštvání ze mě i nakonec rychleji spadlo. Nicméně potřeboval jsem se znovu co nejrychleji dostat do tempa, jinak by to mohlo jít se mnou z kopce,“ přiznávala letošní brankařská jednička Olomouce.
Předpoklady pro tento restart sebevědomí však neměl zrovna nejrůžovější. Zápasový itinerář totiž na led Olomouce poslal hradecký Mountfield. Tedy mančaft, který kohouti mají ze všech extraligistů asi nejméně rádi. Jedenáctizápasová šňůra proher přeci jen už vylučuje náhodnost trendu. „Každý to vždy rezolutně popírá, ovšem já osobně jsem tu černou sérii v hlavě přece jen lehce měl,“ ozřejmil Konrád své rozpoložení. „Ale jen pro motivaci! Oproti předchozím zápasům jsem navíc něco změnil. Ovšem neptejte se co, to neprozradím,“ okamžitě dodal.
Právě tato tajuplná korekce byla zřejmě nakonec možná klíčem k úspěchu. Hanáci totiž nastoupili proti soupeři s neskutečným odhodláním, jež překvapovalo ne jen svěřence kouče Sýkory, ba i mnohé domácí fanoušky. „Nasazení určitě podpořila naše aktuální situace, po dvou prohrách jsme už prostě museli máknout. A kluci hráli fantasticky,“ pochválil Konrád své spoluhráče v poli.
Kohouti objektivně svého soupeře lehce přehrávali, oba týmy ovšem měly obrovské problémy s koncovkou, když nevyužívaly ani stoprocentní gólovky. „Až tak moc práce jsem neměl, klíčové tudíž bylo zůstat v plné koncentraci. Sice jsme poté získali územní převahu, ale ta produktivita…“ smutnil nad promarňováním příležitostí. Jedna branka však přeci jen padla, šťastná trefa Bruno Mráze byla i nad síly jinak fantastického brankáře Rybára.
„Utkání by asi slušelo víc gólů, nicméně za tři body jsme rádi. Tabulka je nesmírně nabitá, čímž každá ztráta hrozně bolí,“ cení si olomoucká dvaačtyřicítka chudé výhry 1:0. Pro Konráda navíc triumf nad Hradcem znamenal pátou nulu v sezóně, čímž se osamostatnil na špici tabulky celé ligy. „Však jsem odchytal zatím také nejvíc minut. Tak by to mělo být logické, jasná přímá úměra ne?“ poznamenal s úsměvem.
Mezi hlavní hvězdy zápasů však patřil i už zmíněný muž s maskou na druhé straně ledu. Patrik Rybár je jasnou jedničkou Hradce, která v mnoha zápasech rozhoduje o výsledku podobně jako Konrád. Dokonce předčil i hvězdného Jakuba Sedláčka, kterému svou pozici nepřenechal. „Mezi mnou a Patrikem není rivalita. Držím mu palce, chytá fantasticky. Je tudíž zázrak, že jsme ho vůbec překonali,“ odmítá spekulace o špičkování s bývalým spoluhráčem ze Slovanu Bratislava.
Forma svého bývalého kolegy ovšem přece jen Konráda ovlivní i jinak než ve vzájemném měření sil. V poslední nominaci slovenské reprezentace totiž namísto olomoucké jedničky figuroval právě Rybár. „Pozvánku jsem si s mou formou nezasloužil. Nějaká pachuť z toho, že na Německý pohár nepojedu tak samozřejmě není. Klukům fandím, třeba se vrátím, až se nám bude dařit víc,“ věří olomoucká star.
