Netradičně ve čtvrtek odehrála juniorka své druhé kolo play-out. Litvínov se v původně plánovaném termínu nemohl dostavit, a tak měli Kohouti najednou sedmnáctidenní zápasovou pauzu. Domácí se v dohrávaném utkání dostali do dvakrát do vedení, hosté se ale pokaždé dokázali dotáhnout. Rozhodnout tak muselo až prodloužení, po kterém brala Olomouc dva body. Proč se ale Hanákům nepovedlo udržet vedení až do konce? „Asi jsme se uspokojili. Začali jsme zbytečně faulovat, tak jak je u nás zvykem. Trenér nám pak na střídačce připomněl, že nemáme dělat zbytečné fauly,“ uvažoval Šimon Beták.
I přes to, že se zápas s Litvínovskými o několik dní posunul, nedokázali hosté doléčit zraněné a nemocné, a tak přijeli na Hanou jen se dvěma brankáři, osmi obránci a šesti útočníky. Na herním projevu to ale znát nebylo, s Olomouckými totiž drželi krok. „S Litvínovem jsou to vždycky vyrovnané zápasy. Pokaždé je to o gól nebo o dva. Popravdě řečeno, ani jsem si nevšiml, že hráli jen ve čtrnácti lidech. Oni ale byli aspoň stále v tempu, a my jsme hráli na čtyři lajny,“ neviděl rozdíl.
O první branku domácích se postaral právě Beták. „Bylo vhazování v útočném pásmu a my jsme vyhráli buly na Aleše Jekliče. Ten nahazoval, Štefka to ztečoval a já šel na dorážku před bránu. Už jsem to jen bez problému zasunul do prázdné branky, takže jsem to neměl nějak těžké,“ řekl skromně hráč nosící dres s číslem 18.
Stále častěji se v sestavě juniorky objevují hráči, kteří věkově ještě spadají do staršího dorostu. Dokazují ale, že už teď jsou i platnými členy juniorky. „Pro ně je to určitě dobře. Musí si zkusit juniorku, jsou to pro ně dobré zkušenosti, které se potom projevují ve starším dorostu, protože si na ledě víc dovolí. Vlastně se připravují na příští rok s juniorkou,“ vysvětloval centr prvního útoku.
Neměli jsme co ztratit, tvrdil Jiří Horák
Hned o den později vyrazila juniorka k utkání s Jihlavou. Kohouti sice museli dotahovat jednobrankové manko, podařilo se jim ale otočit skóre a po šedesáti minutách si připsat poměrně jasné vítězství 5:2. „Šli jsme do zápasu s čistou hlavou, protože jsme neměli, co ztratit. Myslím, že jsme chytili začátek, což bylo důležité, a za stavu 4:2 už se to pak jen dohrávalo. Jihlava se snažila, ale my jsme hráli dobře zezadu a k ničemu jsme je nepustili, což bylo podstatné,“ hledal klíč úspěchu Jiří Horák.
A právě k otočení skóre došlo poměrně kuriózně, když domácí obraně ujel v oslabení tří proti pěti kapitán Olomouckých, Milan Ostřanský a prostřelil brankáře Jihlavy mezi betony. To ale nebylo vše, i pátý gól Kohoutů padl v oslabení, ale už v tom klasickém. „Při tom prvním to Milan (Ostřanský) dobře prostřelil mezi betony a před tím druhým, který dával Kony (Martin Konečný), tam taky byla dobrá akce. Dva góly v oslabení jsou paráda, myslím, že nám to v zápase hodně pomohlo,“ tvrdil.
Sám Horák se postaral o vyrovnávací trefu Mory a druhým gólem zvyšoval vedení Kohoutů na 3:1. „Před tím prvním mi to Betys (Šimon Beták) dobře nachystal a já do toho jen plácnul, takže to byla asi spíš náhoda a u toho druhého to byla bojovnost před bránou. Gólman to nechal za brankou, tak jsem puk rychle vzal a snažil jsem se dát gól. Jsem rád, že jsem se konečně trefil. Pátý zápas a gól, hned dva, takže pohoda,“ popsal dvě gólové situace hráč s číslem 17.
Juniorce se tak v době, kdy už nemá, co ztratit, povedlo vyhrát dvě utkání v řadě, což se během sezóny příliš často nestávalo. S Litvínovem šlo navíc vždy o vyrovnané zápasy s rozdílem jedné branky, na Jihlavu v předchozích kolech třikrát nestačili. „S Litvínovem to vyšlo v prodloužení a teď za tři body, za což jsme rádi. Čekají nás ale ještě tři utkání a chceme samozřejmě devět bodů,“ řekl rozhodně olomoucký útočník.
