Po dvou prohrách se Kohouti znovu mohli radovat z výhry. Na olomoucký stadion zavítal zvedající se Zlín, Hanáci si ale znovu tři body nenechali utéct, a tak se po šedesáti minutách boje radovali z těsné výhry 3:2. „Bylo to vyrovnané utkání, navíc ve třetí třetině takové rozkouskované. Hráli jsme hodně oslabení a Zlín nás tlačil nebo to tak opticky vypadalo, ale nic neměli, spíš nahazovali puky. My jsme si počkali a z brejku dali gól, což jsme chtěli,“ vracel se k utkání Jakub Herman.
Hráči v červených dresech však mohli litovat chyb, které je připravily o dvoubrankový náskok, který si vytvořili už v první dvacetiminutovce. Ve třetí části tak jako by se začínalo znovu od nuly. „Takový je hokej. Hraje se šedesát minut. Tam jsme prohrávali 0:3 a vyhráli jsme, tentokrát jsme vyhrávali 2:0 a oni vyrovnali. Naštěstí se štěstíčko přiklonilo k nám a vyhráli jsme. Hlavně jsme to chtěli ubojovat. Je jedno, jestli je to 3:2, 5:2 nebo 4:0, ale důležité jsou tři body,“ byl rád za šťastný konec.
Předchozí dva zápasy Olomouckým vůbec nevyšly, když nejprve v utkání s Kometou, které mělo připomínat šedesát let od vzniku klubu, vstřelili jen jednu branku a museli se smířit s prohrou 1:4, poté se střelecky neprosadili v Chomutově, což znamenalo nulový přírůstek na bodovém kontě. „Jdeme zápas od zápasu. Takový je hokej, ale šli jsme do toho s tím, že jsme prohráli dvakrát po sobě a potřetí už prohrát nechceme. Naštěstí to vyšlo,“ oddechl si třiadvacetiletý hokejista.
Právě Herman byl tím, kdo rozhodl o výsledku utkání a také o tom, že tři body zůstanou Olomouci, když vstřelil třetí gól Kohoutů. „Jeli jsme dva na jednoho, Mira Holec pěkně počkal, dal mi to tam a já už jsem do toho jen práskl a doufal, že to tam spadne. Naštěstí se to stalo,“ usmíval se. Už delší dobu je přitom členem čtvrté formace. Ta měla ale na výhře nad Zlínem velký podíl. „Nemáme toho prostoru tolik, ale jsme rádi, že s tím minimem šancí něco dáme. Je to o to těžší, ale s tím se nedá nic dělat, taková je čtvrtá lajna. Musíme bojovat, třeba se časem posuneme výš,“ doufal.
Právě ve čtvrté lajně došlo k jediné změně, když Aleše Jergla a Radima Kucharczyka nahradili Jakub Matai a Miroslav Holec. Jakuba Mataie zná ale další z Jakubů, Herman, už z minulých zápasů, kdy spolu párkrát nastoupili. „Loni v baráži jsme spolu hráli i letos ve Zlíně, když hrál Maty (Jakub Matai první zápas). Je to šikovný hráč, rozumíme si a já s ním hraju rád. Bylo to dobré, jako lajna jsme si sedli v pohodě. Já si vyhovím s více kluky. Osobně je mi jedno, kdo tam hraje. Tentokrát se nám to ale povedlo, dali jsme dva góly, takže super,“ těšilo olomouckého útočníka.
Jakub Herman se za záda brankáře soupeře trefil poprvé od 25. října, kdy v zápase se Spartou překonal olomouckého odchovance Jana Lukáše. „Gól po delší době, po měsíci,“ smál se. „Mně by bylo jedno, který by to byl zápas. Jsem rád, že mi to tam spadlo. Byl bych rád, kdyby to tam padalo častěji. Šance nějaké jsou, ale není toho tolik. Chtěl bych hrát víc, ale musím si svou pozici vybojovat,“ řekl rozhodně hokejista, který i v této sezóně zůstal věrný číslu 71.
Olomoucký útočník patří ke skupince hráčů, která hokejově vyrůstala ve Zlína. Tamní juniorce dal ale sbohem v sezóně 2008/2009 a od té doby dres Ševců neoblékl, přesto je pro něj zápas proti mateřskému týmu něčím zvláštní. „Já tam byl jako mladý, takže jsou tam určitě kluci, se kterými jsem chodil do školy nebo hrál v juniorce. Je to pro mě něco jiného než když hraju proti někomu, kde nikoho neznám. Je to taková srdcovka,“ uzavřel hráč, který kromě hokeje ovládá i bicí.
