Pro olomouckého forvarda nebylo setkání se na ledě s o dva roky starším Markem žádnou novinkou. Společně si vyzkoušeli role spoluhráčů i soupeřů. „Kdysi jsme spolu hráli jako junioři v jedné lajně v Havířově, pak jsme proti sobě nastoupili, když hrál v Třinci. Ale za áčko jsme proti sobě hráli poprvé.“
Tomu také odpovídala příprava na zápas. Pro „desítku“ s kohoutem na prsou to neznamenalo jen obligátní trénink na bruslích, ale i mobil s bratrovým číslem. „Na ledě už nic neproběhlo, ale před zápasem jsme si samozřejmě něco napsali. Potkali jsme se i před kabinou, ale moc jsme to nehecovali,“ popisoval Haas mladší rozpravu před utkáním.
Oba Haasové na sebe kromě stejného jména na dresu upozornili také brankou. Zatímco „drak“ Marek vykřesal pro svůj tým naději, „kohout“ Radim ji svým příspěvkem definitivně uhasil. „Ta střela mi sice vůbec nesedla a brankář z toho byl možná překvapený víc než já, ale i taková branka se počítá. Mám z ní velkou radost. Klukům v kabině koupím nějaký zákusek,“ dodal s tím, že bratrova branka jej ještě více namotivovala. „Tak to určitě, nechtěl jsem se nechat zahanbit.“
Dilema museli Haasovi řešit také v rodinném kruhu. Jejich nejbližší se totiž nemohli shodnout, kterému vlastně přát vítězství. „Komu naši fandili to vlastně ani nevím, musím se po zápase zeptat. Ale bylo tam z rodiny hodně lidí, poptávka po lístcích byla velká.“
Kromě vítězného pokřiku čekala olomouckého mladíka ještě jedna příjemná událost. „Už se těším, až se mu doma vysměju,“ dodal šťastně.
FOTO: Zdeněk Polák
