Od úvodních minut tahali za delší konec Litoměřičtí. Napomohlo jim k tomu také brzké vyloučení Lhotského, který šel pykat na trestnou lavici již ve třetí minutě. V první přesilové hře zápasu se domácí dostali k několika střeleckým pokusům, postupně pálili Kříž, Forman, Simon a Kafan. Ani jednu střelu však Kašík nepustil do své branky.
Navzdory počátečnímu vývoji utkání šli do vedení Olomoučtí. V přesilové hře v osmé minutě se trefil od modré čáry Jiří Ondrušek, který prostřelil Přikryla mezi betony.
Odpověď Litoměřických na sebe nenechala dlouho čekat a domácí se ozvali hned třikrát. Nejprve se v 9. minutě trefil Jaroslav Hašek, o minutu později rozvlnil síť z ostrého úhlu Sascha Treille a ve 12. minutě se podruhé prosadil po Rudovského přihrávce Jaroslav Hašek střelou mezi Kašíkovy chrániče.
Po tomto gólu odešel na střídačku brankář Přikryl vinou zranění třísel. Nahradil ho Sedláček. To však nebylo v první třetině všechno. Pátý gól první dvacetiminutovky zaznamenal v 17. minutě Alexandr Lhotský, když z levého kruhu zavěsil přesně pod horní tyč domácí branky.
Po přestávce dohrávali Litoměřičtí přesilovou hru. V ní se nejprve připravili o útočné pásmo vinou nepřesné kombinace, o několik okamžiků později se jim už zadařilo lépe. Miroslav Forman se vytáhl zpoza branky před Kašíka a kolem jeho levého betonu zasunul puk do sítě. Chvíli poté mohli po přesilovkové trefě domácí slavit také gól v oslabení. Sascha Treille nastřelil v rychlém protiútoku pravou tyč a kotouč ze vzduchu srazil do branky Dominik Simon.
Na střídačku odjel po páté brance ve své síti také Libor Kašík, který přepustil své místo Tomáši Halászovi. Stav 5:2 vydržel do závěru 28. minuty. Králík nahazoval před domácí branku, kotouč zasáhl holí Sedláček, ale od jeho hokejky se puk odrazil před brankoviště, odkud jej dorazil za jeho záda Radek Číp. Po druhé siréně tak svítilo na časomíře skóre 5:3.
V úvodu závěrečné dvacetiminutovky se střídaly šance na obou stranách. Jako první vyslal svůj pokus Řípa. Za domácí prověřili Halászovu pozornost Evan, Forman a Mrňa, ale olomoucký brankář dokázal odolat všem střeleckým pokusům litoměřických střelců. Ačkoliv bylo v závěru zápasu horko před oběma brankami, více se zapotil domácí Vojtěch Sedláček. Houdkova střela z poloviny třetího dějství mohla skončit v odkryté brance, ale naštěstí pro Sedláčka olomoucký obránce přestřelil.
Štěstí stálo při strážci domácí svatyně také v 57. minutě. Po zákroku na Richarda Diviše bylo nařízeno trestné střílení. Hostující útočník vsadil na forhendovou kličku a pokusil se zasunout puk mezi Sedláčkovy betony. To se mu také podařilo, jenže naneštěstí pro Kohouty kotouč projel kolem levé tyče za branku. Domácí už poté dvougólový náskok a vítězství 5:3 udrželi a po zisku tří bodů se vyšplhali ze sedmého na páté místo. Olomoucká Mora nadále zůstává třetí.
Ohlasy trenérů
Daniel Tvrzník (HC Stadion Litoměřice): Nastoupil proti nám tým, který čtyřikrát za sebou zvítězil a my jsme naopak chtěli nějaké body získat. I když jsme na začátku zápasu prohrávali, tak se nám podařilo brzy vyrovnat a vstřelit v krátkém rozmezí první třetiny tři branky, a to asi rozhodlo. Nebylo co závidět rozhodčímu, protože v utkání došlo k několika sporným situacím, ale asi na obou stranách. V utkání došlo ke zranění tří našich hráčů, ale máme natolik široký kádr, že se nemusíme obávat toho, kdo nastoupí v dalším utkání. Čtvrtá řada zahrála výborně, ale vyzdvihl bych především kolektivní výkon celého týmu. Poprvé nastoupili v našem dresu sparťanští hráči Saša Treille a Daniel Simon a myslím si, že předvedli spolu s Mírou Formanem kvalitní výkon a byli oživením naší hry. Jsme rádi, že jsme získali tři body a opět se dotáhli na čelo tabulky.
Petr Fiala (HC Olomouc): Vždy když venku držíme pro nás příznivý stav, soupeř začne být nervózní. Tentokrát se nám to nepovedlo, vyrovnání pramenilo z několika chyb. Zatímco v předchozích zápasech jsme v defenzívě hráli dobře, nyní jsme to protivníkovi usnadnili. U nás ve třetině jsme hráli mizerně. I Litoměřice byly občas pod tlakem, šance jsme ale nevyužili. Bylo to zápas, kdy dopředu všichni hráli dobře, dozadu špatně. Pátá branka soupeře nebyla vůbec sporná, soupeř to prostě hodil rukou. Rozhodčí to bohužel neviděli a gól uznali. Nakonec se ukázalo, že to byla branka velmi důležitá. Třetí třetina z naší strany byla nejlepší, i když jsme gól nevstřelili.
