Než se stačili hosté z Berouna na ledě zorientovat, mohl Kohouty poslat do vedení Matěj Pekr, zcela osamocený však před Šimbochem promáchl. O pár minut později po Divišově pasu špatně mířil Řípa. Na začátku osmé minuty se poprvé v utkání ukázali i Berounští, Hrdel ale z mezikruží Vošvrdovu branku netrefil.
Hrdelova příležitost byla na dlouhou dobu ojedinělou akcí Středočechů. Diviš si s Řípou vyměnil pozice ze souhry zpřed několika málo minut, tentokrát pálil Richard Diviš. Jeho tvrdá rána zápěstím ale orazítkovala pouze spojnici Šimbochovy svatyně. Série příležitostí ze strany Hanáků zdaleka nekončila, další z nich si vytvořil útočník Vodný, jeho samostatný nájezd ale brankou neskončil, stejně tak jako Knotkova dorážka.
Olomoucký tlak sílil, Knotkova střela podruhé v zápase rozzvonila brankovou konstrukci berounské branky, ovšem první přesilová hra Kohoutů už rozradostnila olomoucké fanoušky. Jan Jaroměřský měl na pravém kruhu spoustu času, proto napřáhl téměř až ke stropu stadionu a ránou příklepem vymetl levý horní růžek, Šimboch byl bez šance.
Ke konci třetiny však zažili domácí chvíle strachu, po zásahu vysoké hole berounského kapitána Špeldy byl zasažen Kucharczyk, kterému dokonce prasklo plexisklo u přilby, zranění však nebylo vážné a olomoucké křídlo v duelu pokračovalo.
Olomoučtí byli aktivnější i v průběhu druhé třetiny, na rozdíl dvou branek mohl navýšit Michal Vodný, tomu však nevyšel ani tento moment. V polovině druhé periody ve hře čtyři na čtyři nadělala olomouckým trenérům vrásky na tváři dorážka Vrdlovce, který už u Vošvrdovy klece pomalu zvedal ruce nahoru. Tomáš Vošvrda, který se vrátil do klece Hanáků po měsíční přestávce zaviněné zraněním, ale předvedl fantastický zákrok lapačkou, jímž zabránil jasnému gólu.
Nedáš, dostaneš. Tohle pravidlo platilo tři minuty po gólové příležitosti Vrdlovce. Kohouti měli možnost zahrávat dlouhou dvojnásobnou přesilovku, kombinace se hráčům Mory nedařily, do sítě proklouzla až dorážka Ondruškovy dělovky, kterou měl na svědomí Michal Vodný. Ten procpal kotouč mezi Šimbochovým tělem a tyčkou, a vstřelil tak 100. gól Hanáků v této sezóně. Medvědi hráli v závěru dvakrát v přesile, ovšem Vošvrda stále držel čistý štít.
Co se hostujícímu mužstvu nepovedlo na konci prostředního dějství, dokázali v gól přetavit hned na startu třetí třetiny. Střelu z hole berounského obránce Chalupy Vošvrda ještě zlikvidoval, na dorážku Vladislava Kubeše už byl však krátký. Beroun se tak dostal do kontaktu.
Pro mančaft z Hané mohlo být ještě hůře, Mora se totiž dvěma zbytečnými fauly poslala do oslabení tři na pět, Beroun ale nedokázal v dlouhé přesilovce nic světoborného vymyslet. Za celou početní výhodu mířila jen jedna rána, zato velice nebezpečná, ve které se musel Vošvrda vyznamenat.
Medvědy pomalu začal tlačit čas a Kohouti se začali více soustředit na defenzívu. Berounští se ale v ofenzivní zóně nedokázali prosadit, naopak Pekr mohl definitivně přiřknout tři body domácím, Šimbocha ale v brankovišti svou kličkou neoklamal.
Tým Petra Nováka v závěru střetnutí podpořil svou snahu ve vyrovnání i hrou bez brankaře, Olomouc si však vítězství 2:1 vzít nenechala. Prodloužila tak svou sérii výher na pět zápasů a díky prohře Jihlavy proti lídrovi ligy z Mladé Boleslavi se posunula na druhé místo tabulky.
Ohlasy trenérů
Jiří Dopita (HC Olomouc) Začali jsme dobře, jen škoda, že jsme na začátku první třetiny nevyužili víc šancí, protože zápas mohl být z naší strany o něco klidnější. Beroun hrál bojovně a silově. Když jsme dostali branku na 1:2, bylo opravdu štěstí, že jsme ubránili přesilovku Berouna pět na tři. Následně jsme utkání naštěstí dokázali dohrát do konce a zvítězit. Je jasné, že nevyužité šance trochu nervozity na hokejky přinesly, ale myslím, že i přesto jsme duel odehráli v klidu. Staněk má natažený zadní stehenní sval, uvidíme, jak to bude vypadat další den.
Petr Novák (Medvědi Beroun 1933): Začátek zápasu jsme tahali za hodně kratší konec, Olomouc nás přehrávala, měla drtivý tlak a nebýt dvou tyček a situací, kdy domácí netrefili branku, mohl být zápas rozhodnutý po deseti minutách. Bohužel jsme pak našimi zbytečnými vyloučeními dovolili Olomouci skórovat. Postupem času jsme se trochu osmělovali, ve hře pět na pět jsme hru trochu vyrovnali. Dařilo se nám hrát důkladně z obrany, nevyužili jsme přesilovku pět na tři, a jak se říká, kdo nedá gól v dvojnásobné přesilovce, nemůže vyhrát. Jednu šanci jsme tam měli, ale gólman domácích výtečně zasáhnul. To bylo rozhodující, v těch momentech jsme po bodu sahali. Bojovnost a nasazení u nás byly, ale v koncovce jsme byli impotentní.
