Velkým náporem začali domácí úvodní dějství zápasu. Hostující gólman Ševčík měl v průběhu prvních čtyř minut k řešení velkou porci střel, které ho řádně rozehřály. Na začátku 7.minuty si domácí zahráli dvojnásobnou početní výhodu, když krátce po sobě museli na trestnou Látal a Gengel. Mora sice vrchlabskou trojici sevřela do kleští, jenže ta kanonádě Mory s úspěchem odolávala. A to i poté, co svou prudkou ranou propálil Ševčíkovy betony Selingr, puk však zpod nich vyklouzl mimo brankovou konstrukci. V 11.minutě byla zase Mora o kousek blíže vedoucí brance, Ševčík ramenem vytěsnil dělovku Venkrbce, pak zůstal nehnutě klečet, ovšem kotouč mu nezapadl do výstroje, ale vedle betonu, olomoucká dorážka však přišla později než vrchlabský záchranný odpal. O minutu později šel Elektromont opět do oslabení, když Novajovský nešetrným krosčekem poslal na mantinel Černého. Mora přesilovku přetavila ve vedoucí branku, do skrumáže před Ševčíka vypálil od modré Michal Nedbálek, jeho střelu pak za brankovou čáru poslal Pavel Selingr -1:0. Odpověď hostů ale přišla za 70 vteřin, při vyloučení Korhoně si vzal puk za olomouckou bránou Martin Filip, dojel až do rohu, odkud se vydal před Žigárdyho. Po naznačení přihrávky doleva mu beci Mory ochotně udělali místo a tak se hostující forvard prodral až před olomouckého gólmana a doslova mu protlačil puk mezi bruslemi – 1:1. Dvě minuty před prvním klaksonem musel na trestnou ještě Mikel za faul loktem. A hosté opět trestali. Opět byl u celé finální kombinace agilní Filip, který ale tentokráte připravil jasnou pozici pro Nikolu Gajovského -1:2.

Do druhého dějství vlétli aktivněji hosté, svým důrazným vysunutým a aktivním forčekingem prakticky nepouštěli domácí za polovinu hřiště, navíc dokázali držet puk v útočném pásmu a bránící pětici Mory pod tlakem. Navzdory tomu ale ve 29.minutě přišlo olomoucké vyrovnání, když do otevřeného okénka v hostující defenzivě vyrazil Radim Kucharczyk a jako blesk z čistého nebe dokázal překvapit Ševčíka pohotovým švihem – 2:2. Domácí evidentně ožili a po necelých dvou minutách jako lavina vlétli do pásma Vrchlabí. Ta se přehnala přes celou bránící pětici hostí a po ráně Jana Tomajka se zastavila až ve vrchlabské síti – 3:2. Rázem otěže hry převzali do rukou domácí a před Ševčíkem bylo pořádně horko. Hosté se k Žigárdymu dívali spíše z dálky, ovšem když se ve 35.minutě dostali až do jeho blízkosti, Mora vyrobila chybu v podobě faulu Ondruška. Přesilovka hostům ale absolutně nevyšla, dalo se říci, že nebezpečnější byla Mora, která dvakrát nastartovala k samostatnému úniku.

Začátek poslední třetiny byl oboustranně opatrný, dříve nabrali odvahu k útočení domácí. A Postupem času se před Ševčíkem začínalo stále více jiskřit, i když rány Korhoně, Ministra a dorážka Davídka v očekávaném prostoru neskončily. Poté se probrali i hosté, hra se vyrovnala a náznaky příležitostí se začaly střídat na obou stranách. Žádná však nebyla šancí vyloženou. S narůstajícím časem bylo jasné, že každá chyba může být rozhodující a osudová. Tak také polevilo útočné snažení a obě mužstva se více soustředila na zakládání útoků z dokonale zabezpečené defenzívy. Na kvalitě hry, její rychlosti a důrazu to však nijak neubralo. V 52.minutě byl na trestnou vykázán hostující Matějíček a domácím se tak nabízel rozhodující moment zápasu. Mora ale v přesilovce spíše váhala a to jak střelecky, tak kombinačně. Až v 54.minutě, kdy už se hrálo 5 na 5 přišel úder, když po Ministrově pasu vymetl horní růžek nad lapačkou Ševčíka Jan Mikel – 4:2. Hosté se sice ještě snažili o zdramatizování zápasu, Mora ale dobře odehrála defenzivní fázi, navíc hosty neustále obtěžovala rychlými kontry. Neujal se však ani Černého samostatný nájezd, ani vrchlabská střela, která orazítkovala horní tyč Žigárdyho brány. Hostům vyšla až porada v oddechovém čase a necelou minutu před koncem zadělal na drama lehounkým nahozením od mantinelu Nikola Gajovský, Žigárdy polostřelu hrubě podcenil a pustil plachtící puk do sítě nad svojí lapačkou – 4:3! Hosté pak zkusili ještě power-play, ovšem poslední vteřiny si už domácí zkušeně pohlídali.

Ohlasy trenérů

Petr Vlk (HC Olomouc): Do zápasu jsme vůbec nenastoupili špatně, měli jsme hned šance, tlak, ale příležitosti jsme neproměnili. Pak sice gól padl, ale když šlo Vrchlabí do přesilovky bylo rázem srovnáno. Věděli jsme, že soupeř hraje dobře přesilovky, trápil nás v nich už ve Vrchlabí a i když jsme se na to připravovali, soupeř je i dnes zahrál dobře a dal dokonce dva góly. Poté přišel útlum, postupně jsme se z něj vykopali a dotáhli zápas do vítězného konce. Pochopitelně gól na 4:3 byl nešťastný, soupeř pak měl šance v power-play, byla to jen otázka připravenosti na to poslední vhazování. I když před ním vznikla dík časoměřičům dlouhá pauza, tak se soupeř nachystal lépe. Nám tam nevyšel osobní souboj a hned se tam dostal protihráč do prostoru, odkud už může být nebezpečný. Nakonec gól nepadl a já říkám „zaplaťpánbůh“ za to, že jsme to dokopali až do tříbodového konce, i takovéto zápasy se prostě hrají n a snad nás posouvají vpřed. Hra byla určitě zlepšená oproti zápasům, které jsme hráli před Vánocemi.


Josef Řeháček (HC Vrchlabí: My jsme do Olomouce jeli s tím, že musíme chytit začátek, což se nám povedlo, přestáli jsme bez gólu úvodní tlak. Ubránili jsme i přesilovku 5 na 3, což bylo důležité, pak jsme tedy ale na 1:0 dostali. Hráli jsme ale stále odpovědně dozadu a s přechodem do útoku i naši hru a z toho jsme vytěžili dva góly a naše vedení. První třetina byla pro nás důležitá, protože pro nás výsledkově vyzněla, i když šance a tlak měl soupeř. Do druhé třetiny jsme chtěli pokračovat v naší hře, to se nám dařilo a prvních deset minut jsme byli jasně lepší, soupeř s námi měl obrovské problémy ve své třetině. Škoda, že se nám nepodařilo o gól ještě odskočit, šance byly. Pak přišla naše hrubá chyba, špatné střídání, soupeř to potrestal a bylo vyrovnáno. Domácí to nakoplo, hrál dobře. Nám se nedařilo vyhazovat puky a měnit tempo hry, dostali jsme další gól. Poslední třetina byla jen otázkou času, kdy padne gól, protože jsme opět hráli dobře. Bohužel přišla zbytečná branka v naší síti, Olomouc se dostala do dvoubrankového vedení a to už byl problém. Přesto jsme ještě gól dali a dařilo se nám i v závěru po odvolání gólmana zatlačit. Kdyby tak byla nějaká teč, tak by zápas skončil podle mého zaslouženou remízou. Bohužel, teč nebyla a my jsme opět prohráli o gól.Mrzí nás to, měli jsme tady na bod, byly nájezdy, byla tyčka, bylo břevno. Šance byly, spravedlivá by byla remíza.