Zápas desátého týmu tabulky s patnáctým. To nezní zrovna atraktivně, jenže rozdíly v tabulce juniorské extraligy jsou zatím minimální. Kohouti tak odcestovali do Zlína a věděli, že s Ševci je nečeká nic jednoduchého. Hanáci ale po první třetině vedli o dvě branky. Domácí ale utkání zdramatizovali, a tak muselo rozhodnout až prodloužení, kdy dva body za výhru 4:3 urvali Olomoučtí.
„Myslím, že jsme k zápasu přistoupili dobře. Dostávali jsme se ale pomaleji do tempa než soupeř, protože my jsme hráli na čtyři lajny, Zlín na tři. Dali jsme rychlý gól, což nás trošku nakoplo, a pak bylo asi trochu štěstí, že nám uznali ten druhý. Po našich chybách jsme ale dostali soupeře znovu do hry. Mohli jsme mít tři body,“ mrzel chybějící bod Martina Konečného.
Hanáci domácí možná trochu zaskočili, když se dostali do dvoubrankového vedení, během druhé třetiny ale Ševci odpověděli.„Je to škoda, ale dvougólový náskok je zrádný. Měli jsme další šance, takže jsme vedení mohli navýšit, kdybychom nebyli často vylučovaní. Je to naše chyba,“ uvědomoval si.
Právě o první branku hostujícího týmu se postaral odchovanec Prostějova, který ale od mladšího dorostu působí v Olomouci. A jak celá gólová akce vypadala? „Kuba Heža zabojoval v útočném pásmu a nahrál Minimu (Tomáši Ministrovi), který rychle vystřelil a já měl jen štěstí, že jsem stál za brankářem, puk se ke mně odrazil a já to tam jen doplácl,“ tvrdil skromně hokejista s dvaadvacítkou na zádech.
Jako by ale Zlín nebyl pro Kohouty zrovna příjemným soupeřem. I v minulé sezóně totiž několikrát rozhodovala až nadstavbová pětiminutovka nebo nájezdy. „Ani bych neřekl. Bereme všechny soupeře stejně, záleží jen na nás, jak k zápasu přistoupíme. Pokud dobře, můžeme vyhrát s každým,“ řekl rozhodně.
Martin Konečný působí v juniorce už třetím rokem a právě jemu připadla v letošním roce role jedné z výjimek, čili hráče, který už sice věkově neodpovídá kategorii juniorů, svým výkonem si ale vybojoval místo toho, kdo může vypomáhat v juniorce o rok déle. Vypadá to, že se olomouckému útočníkovi začíná dařit. „V přípravě jsem nedal ani jeden gól a teď tam občas něco spadne, za což jsem rád, ale myslím, že bych měl gólů dávat víc. Snad se mi to ještě povede,“ doufal hráč, který s hokejem začínal v Prostějově.
O dva dny později zavítali Kohouti na led dalšího těžkého soupeře. Hanáci Třinec už jednou porazili, když doma vybojovali výhru 2:1, na ledě Ocelářů se jim ale vůbec nedařilo. Olomoučtí si už na začátku vybrali kritickou pětiminutovku, kdy dvakrát inkasovali, odpověď pak hledali marně. Třinec ve třetí třetině své vítězství ještě pojistil třetí brankou.
„Asi jsme nezačali úplně dobře. Ze čtyř střel za první třetinu se těžko dávají góly, a ty, které jsme dostali, byly tečované, takže vlastně smolné. Ve druhé třetině jsme vystřelili taky čtyřikrát. Sice už jsme žádné góly nedostali, takže to v obraně bylo lepší, ale v útoku to zůstalo stejné. V té třetí jsme se víc tlačili do brány. V každé třetině jsme měli aspoň jednu velkou šanci, kdybychom je proměnili, mohlo to vypadat jinak,“ litoval nepovedeného zápasu olomoucký útočník.
Ve druhé třetině Kohouti přidali na aktivitě, za Hlaváčem dokonce cinkalo břevno, ocelářská brána ale jako by byla pro Hanáky zakletá. V čem byl rozdíl mezi dvěma týmy, které zatím nenašly ideální formu? „Třinec se tlačí do brány a umí si nahrát, my moc ne. Jsou i šikovní na puku. V příštím zápase tohle musíme napravit. Musíme se víc tlačit do brány, proměňovat šance a hrát líp z obrany,“ uvažovalo pravé křídlo.
