Semifinále proti Jihlavě jste zvládli v poměru 4:1, což by před začátkem série netipoval zřejmě nikdo. Jak byste celou sérii zhodnotil, a kde byly podle vás klíče k úspěchu?
Začal bych tím, že pro nás bylo už hodně důležité to, že nás ve čtvrtfinále dost prověřily Litoměřice. Naše mužstvo muselo už čtvrtfinále odehrát s maximální koncentrací a ve své podstatě jsme si to přenesli hlavně do toho prvního semifinálového zápasu doma, který byl z naší strany asi vůbec nejvydařenější, protože v něm nebyl naprosto žádný výpadek. V dalších duelech jsme měli ať už třeba minutové, někdy třeba i třetinové výpadky viz čtvrté utkání v Jihlavě, ale ten první zápase se nám opravdu vydařil. Bylo to důležité. Jihlavu jsme v základní části neporazili a hráči to v hlavách určitě malinko měli, tím prvním střetnutím si ale dokázali, že se s ní dá hrát a že to není mužstvo, které by nám zase tak úplně nesedělo.
Druhý zápas (odmlčí se). Je sice hezké, když „Jihlaváci“ říkali, že jsme měli štěstí… To není o štěstí, ty góly se prostě dávají takové, jaké se dávají, a my jsme ten zápas zkrátka vyhráli, i když je pravda, že Jihlava už reagovala na svůj výkon z prvního utkání. Hrála důrazněji a celkově lépe. A to, že jsme ve třetím zápase v Jihlavě rozhodli v prodloužení a nemuseli jít na nájezdy, to bylo pro sérii zlomové.
V tomto utkání nám chyběli nějací hráči, ať už to byl Robin Staněk nebo Mario Cartelli. Byli na tom zdravotně špatně. Je pravda, že Dukle nenastoupil ve třetím duelu Zeman, který ve dvojici s Čachotským byl velice nebezpečný, ve čtvrtfinálové sérii proti Havířovu byl nejlepší jihlavský střelec. Hrál až čtvrtý zápas. Možná to, že ten třetí duel nehrál, bylo pro nás dobře, že tak produktivní hráč nenastoupil.
Podle mě se to ale zlomilo tím třetím zápasem. Získali jsme třetí bod a ať si tam „Jihlaváci“ psali, co chtěli, že jsme pod tlakem a podobně… To je blbost. Prostě se vede 3:1, hrajete minimálně ještě dvakrát doma a pořád máte šanci to ukončit. Navíc naše síla v těchto zápasech doma zatím je, což je hrozně důležité. Jediné, co je problém, že nehrajeme venku stejně odvážně nebo tak důrazně, jako hrajeme doma. Ne, že bychom je hráli nějak špatně, ale prostě máme zatím dvě tváře a v baráži to bude chtít odehrát úplně stejně bez ohledu na to, jestli hrajeme doma nebo venku.
„Musíme hrát stejně doma i venku.“
Zmínil jste vaši stoprocentní domácí úspěšnost. Vypadá to, jakoby měli hráči doma více sebevědomí. Přidává tomu i skvělá kulisa, která se tu poslední utkání vytvořila?
Ono se ale hraje dobře i venku, pokud je dobrá kulisa. A ta byla ať už v Litoměřicích, tak v Jihlavě. Je jedno, jestli fanoušci fandí vám nebo soupeři. Pokaždé se v takové té sportovní kulise hraje dobře a já myslím, že by se nemělo rozlišovat, jestli je to doma nebo venku. Samozřejmě doma je ta podpora „vaše“ a je to znát, když přijde tolik diváků jako v tom posledním duelu, ale na to, aby se hráči nahecovali… (zamyslí se). Když se hraje základní část a v Mostě přijde opravdu jenom 50 lidí, je samozřejmě v atmosféře rozdíl. A vy po hráčích chcete, aby hráli stejně, jako kdyby tam byly tři nebo čtyři tisíce diváků. V tom případě je to pro hráče určitě těžké se pořádně namotivovat. Ale v play-off by vůbec neměl být rozdíl ve hře doma a venku. To zatím asi to jediné, co musíme zlepšit.
V základní části jste ve vzájemných střetnutích s Jihlavou nebyli spokojeni s výkony sudích, a to zejména na Vysočině. Jak to z vašeho pohledu probíhalo nyní?
Je problém ten, že my po našich hráčích chceme, aby nepadali, pokud jsou v šanci a někdo je třeba zasáhne holí. Aby se to prostě snažili dohrát. Bohužel to tak bylo i v pátém duelu semifinále, kdy jihlavský hráč dostal čistě tělem a zůstal ležet nebo v jiném případě dokonce sám upadl na našeho hráče viz poslední vteřiny první třetiny, kdy Malec zezadu spadl na Kubu Bartoně. Když to člověk potom vidí na videu a ten hráč leží, a když odchází z ledu, tak se směje zády k rozhodčím, kteří to nevidí… To si pak člověk řekne, že soupeř simuluje a takové typy hráčů tam zkrátka má. Když tomu rozhodčí podlehnou, je to špatně. Na Čachotského jsme měli hrozně moc trestných minut, nikdo ho nechtěl žádným způsobem zranit, ale stejně tam ta zranění „jakoby“ byla, přitom hrál pořád.
Splnili jste si tedy předsezónní přání a cíl po roce postoupit do baráže o extraligu. Kádr se od minulé sezóny výrazněji nezměnil, a většina členů týmu má tak barážovou zkušenost z loňska. Jak tedy vidíte vaše šance na úspěch nyní?
Za první bych chtěl říct, že jsme neměli cíl „baráž“. My jsme měli cíl odehrát dobře závěr sezóny a žádného strašáka z toho, že musíme, jsme určitě neměli. Hráči to od vedení neslyšeli, což určitě pomůže v tom, že tam není to „musíme“, to se potom hraje vždycky špatně. Já sám jsem zvědavý, jak budeme vypadat. Boleslav s Chomutovem zůstaly, změnil se akorát třetí tým (Kladno místo Liberce). Loni do poslední chvíle nebylo jasný, které mužstvo z extraligy bude to druhé, protože Chomutov byl jasný trochu dopředu. Teď bylo už poměrně dlouho rozhodnuté, že tam bude Kladno a Chomutov. Je otázka, jak se na to tyto týmy připraví. Co se týká nás, doufám, že to nebude jako minulý rok, kdy jsme zkraje byli nepříjemným soupeřem, a pak, neříkám, že jsme dostávali nějaké nálože, ale už jsme body nedělali. Získali jsme pět bodů v prvních třech utkáních, poté jsme uhráli už jenom jeden bod z devíti zápasů za remízu doma s Chomutovem. V podstatě jsme devětkrát za sebou prohráli, a to bych znovu hrozně nerad.
Naše mužstvo je o něco vyzrálejší. Tím nechci říct, že jsou zkušenější Selingr nebo Kucharczyk, ti už zkušenosti mají. Ale hráči jako Pekr, Herman, Jirka Odrušek? I Kuba Bartoň, i když hrál předtím pár zápasů za Vítkovice, určitě neměl tolik konfrontace s nejvyšší soutěží. Bezpochyby to tedy loni pro tyto hráče svým způsobem seznámení s extraligou bylo a já doufám, že to teď odehrajeme konkurenceschopněji.
„Postup? Nikdo se nebude zlobit, když to vyjde.“
To, že jste třem zbylým týmům minulý rok v baráži nedokázali konkurovat po delší dobu, byla i široká marodka kádru. Nyní také pár hráčů schází, budete souhlasit, že nyní bude nejdůležitější zůstat „alespoň“ v aktuálním složení?
No, jeden hráč nám teď vypadl – Denis Kindl. Ten to měl od Třince udělané tak, že byl kmenovým hráčem Ocelářů a u nás to měl jen na střídavé starty. Oni si ho nyní stáhli, protože hrají také play-off a chtějí mít širší kádr v případě zranění. A tím, že baráž spadá pod extraligu, za nás nemůže hrát. Denis tedy skončil. Tím pádem čekáme na to, že se dá dohromady Roman Rác, který už začal trénovat na ledě a má týden na to, aby se dostal do neříkám nějaké super formy, ale zkrátka do toho stavu, kdy bude moct hrát s tím, že se to bude postupně zlepšovat.
Pak kromě Jirky Řípy zbývají prakticky jen jako náhradníci junioři. U Jirky Řípy bude záležet, jak rychle se dá dohromady, nyní bude měsíc po operaci. Malá naděje, že by se v baráže mohl objevit, možná žije, ale zatím opravdu nevíme. Co se týká obránců, hráváme na sedm beků, protože se ten osmý do sestavy nevejde kvůli všeobecně známému pravidlu, které je limitované věkem. Naposledy nehrál Drtil, Janáček, Škůrek… mezi obránci je jakoby přetlak, v útočných řadách je to tak na knap. Bude tedy důležité, aby to hráči odehráli naplno, obětavě, se vším a zejména bez zranění. No, ale to je vis maior (vyšší moc), to se neví. Uvidí se, jak to bude.
Minulý rok mužstvo nemělo v baráži co ztratit. To si můžeme říct i nyní, nebyl by však pro vás případný neúspěch v podobně nepostupu větším zklamáním než loni?
Nemyslím si, že by loni ten tým neměl odhodlání, opravdu mu ale ublížily zdravotní problémy, po kterých mužstvo už nemělo takovou sílu. Nejsme oddíl, který by si mohl dovolit mít takřka dvě pětky navíc, které by mohly zacelovat díry po těchto odchodech. A očekávání? Člověk nerad prohrává a nemyslím si, že by hráči rádi prohrávali, takže určitě budeme chtít uhrát co nejlepší výsledek. Ale vůbec, před námi není to, že musíme postoupit, jinak nám už Škodovka nedá peníze a podobně… My se chceme prezentovat jako oddíl tak, abychom se neměli za co stydět. A jestli to vyjde nebo nevyjde… Nikdo se nebude zlobit, když to vyjde, určitě se tu však nebudou dělat nějaké čistky, když by to náhodou nemělo vyjít. Je to sport, a jestli ti soupeři byli loni lepší než my, tak jim můžeme jedině pogratulovat a dělat něco pro to, aby se to malinko zlepšilo. Nemyslím si, že by to bylo letos horší, tím pádem věřím, že náš projev vydrží víc než šest kol a že těch všech dvanáct kol tam budeme opravdu kousat.
