Turnaj se uskutečnil hned po vánočních svátcích, jak jste spokojeni s jeho průběhem?

Tady se sluší a patří poděkovat vedoucím daných ročníků, paní Fricové, paní Havalové a paní Novákové. Jsem v Olomouci od roku 2017 a takový turnaj pro ty nejmenší tady nepamatuji. Byl jsem nejdříve na turnaji ve Zlíně se sedmou třídou, ale když jsem pak přijel do Olomouce a už to tady celé žilo, bylo to parádní.

Jak náročné bylo uspořádat turnaj v tomto, pro všechny hektickém, období i s ohledem na to, že turnaje měly prakticky všechny třídy?

Uspořádat turnaj je vždy náročné, ale naše ženy, ve spolupráci s Pepou Podlahou a rodiči, se postarali o to, že se turnaj vážně skvěle povedl. Mělo to náboj a emoce jak na ledě, tak na tribunách.

Turnaje se zúčastnily i týmy, které na sebe běžně během sezóny nenarazí, jak se to během turnaje projevilo?

Vždy, když narazíte na turnaji na tým, s kterým nehrajete často nebo se s ním potkáte poprvé, je to pro kluky i trenéry zpestření sezóny. Je to fajn. Myslím, že si to děti strašně užily a o to hlavně šlo.

Kdo ze soupeřů byl podle vás tím nejtěžším?

Já si myslím, že z toho, co jsem viděl, byla určitě jinde plzeňská Škodovka. Obě kategorie zaslouženě vyhrály.

Vánočních turnajů se běžně účastní řada rodičů, ať už jako dobrovolníci nebo fanoušci, jaká byla zpětná vazba z jejich strany?

Myslím si a za těch 13 let, co se pohybuji u této kategorie, jsem o tom přesvědčený, že toto je nejhezčí období v hokeji. Když to vztáhnu na naše kluky, někteří ještě minulou sezónu začínali u školky při podpěrném chodítku a teď váleli s hokejkou v ruce. Snažili se dát svůj první gól. Že někdo vyhraje nebo prohraje ještě není tak důležité.

Závěrem bych chtěl hlavně ještě jednou poděkovat našim vedoucím za zorganizování parádního turnaje. Pepovi Podlahovi, který jim s tím strašně moc pomohl a pak také trenérům, panu Novákovi, panu Havalovi, Alešovi Václavskému a především panu Smolíkovi, který má můj obdiv, protože v jeho letech a s takovým zápalem? To klobouk dolů!

FOTO: Michal Struž