Lukáš Galvas

Jméno, které vzbudilo největší ohlas při příchodu do olomoucké kabiny. Zkušený bek Lukáš Galvas přišel do Olomouce a zahraje si v jednom týmu se svým synem. Jako první pár otec – syn v celé historii extraligy. Jeho hlavním úkolem bylo zalepit díru po odchodu zkušeného Skrbka a mladého Rašnera.

Od Lukáše Galvase nelze čekat velké ofenzivní manévry. V minulé sezóně za Třinec si připsal pouhé dvě za asistence za 33 zápasů, ale v Olomouci se mu daří lépe. Za 18 zápasů už má na kontě čtyři asistence. Svůj podíl na tom má i spolupráce v jedné obranné dvojici se synem Jakubem, který je přeci jenom ofenzivnější. Tím posledním vzadu je Lukáš, Jakub má na starosti rozehrávku a útočení.

Od čtvrtého kola, co Galvasové hrají spolu, má ten starší v kolonce plus/mínus 0 (celkově -5). Což při pohledu na čas strávený v oslabení a v přesilovkách není vůbec špatné, jelikož Galvasové strávili výrazně více času při bránění oslabení než při hraní přesilovek. Lukáš Galvas je pak čtvrtým nejvytěžovanějším bekem s průměrným časem na ledě 19:30. Jen první obranná dvojice je na tom časově lépe. Osmatřicetiletý bek si také odseděl jen osm trestných minut.

Bruno Mráz

V polovině září přišel ze slovenského Zvolena útočník Bruno Mráz. Ten za dvě sezóny ve 118 zápasech nasbíral 81 bodů a měl tak podpořit olomoucký útok. Trenér Venera jej nejprve nasazoval ve čtvrtém útoku po boku Ostřížka se Strapáčem. Tento útok až na malé výjimky vydržel pohromadě všech 14 zápasů a v posledních zápasech rotuje jako třetí v pořadí.

Bruno Mráz si první extraligovou branku připsal ve Vítkovicích, ale do srdcí všech olomouckých fanoušků se vryl zejména jediným gólem zápasu proti Hradci Králové, kterým uťal negativní sérii proher proti tomuto soupeři. Celkově má olomoucká třináctka tři body (2+1) a v plus minus +3. Celkově tento útok se jeví dobře a přispívá k tomu i slovenská akvizice.

Třetí olomoucký útok, když je na ledě, tak si dokáže vytvořit více šancí než formace, proti které zrovna hraje. A dokáže je i přestřílet v poměru 60:40. Mráz k tomu výrazně přispívá, za 60 minut hry dokáže vystřelit jedenáctkrát, čímž se řadí k pěti nejlepším Kohoutům. Jeho ice time ale patří k nejhorším v týmu, v průměru stráví na ledě necelých jedenáct minut. Je to zapříčiněno tím, že prakticky nehraje oslabení ani přesilovky.

Dávid Buc

Staronovou posilou v týmu Kohoutů je Dávid Buc. Po ročním angažmá v Banské Bystrici, kde odehrál 63 zápasů a čtyřiapadesátkrát zabodoval, se vrátil na Hanou. Prvních sedm zápasů odehrál na křídlech prvních dvou formací, zaznamenal jen tři asistence, začal rotovat sestavou a mnohokrát se do ní ani nevešel. Poslední dva zápasy ale odehrál ve čtvrté formaci po boku Hermana a Vlacha.

Buc se dokáže dostat do šance, trápí ho ale smůla v zakončení. Z pravidelně hrajících útočníků jen on a Vlach ještě nedokázali vstřelit gól. To se odráží i na statistice plus mínus, kde má – 5 bodů. Jeho ice time je tak také na pouhých 12 minutách. Na jeho efektivitě nezměnilo nic ani relativně časté nasazování v přesilovkách, tyto šance nedokázal využít.

Tomáš Dujsík

Tento mladý bek, který přišel před sezónou z Komety Brno, stačil odehrát za Olomouc tři zápasy a poté na něj zbývalo místo sedmého beka. Ty tři zápasy nebyly moc šťastné, všechny Kohouti prohráli a Dujsík nasbíral po boku Lukáše Galvase čtyři mínusové body. V dalších zápasech jako sedmý bek, a poté vinou vleklého zranění, už do hry nezasáhl.

Jan Káňa

Na konci října olomoucký klub oznámil, že na hostování přivedl Jana Káňu z brněnské Komety. Útočník, který se za pět zápasů v Kometě v této sezóně bodově neprosadil, udeřil hned v prvním zápase za Kohouty a přispěl tak k výhře nad Plzní 5:0. Důrazný útočník se pak ale zranil, a do hry tak zatím znovu nezasáhl.