Kdy jste spolu poprvé hráli?

Anatolij Protasenja: Kdy jsme spolu poprvé hráli, v dorostu? (otáčel se na Adama)

Adam Zeman: Je to možný, ale já si to fakt nepamatuju (přemýšlel)

Anatolij Protasenja: Jo, v dorostu, ty osle! Asi to byl dorost, první liga. Hráli jsme pod jeho tátou, který ještě teď dělá v Jihlavě asistenta.

Adam Zeman: Už jsme se potkali dřív, asi v šesté nebo sedmé třídě, ale moc jsme se neznali. V dorostu jsme se začali trochu víc bavit, on pak ale odešel a já tam zůstal.

Anatolij Protasenja: Pak jsem se vrátil a začali jsme se bavit ještě víc. Potom jsem znovu odešel a opakovalo se to (smál se).

Pamatujete si, jací jste byli už v dorostu hráči? Zkuste se navzájem popsat?

Anatolij Protasenja: Jasně, že si to pamatujeme. Adam je dobrý bruslař, šikovný střelec, aspoň, co si pamatuju. No a dál…jaký jsi byl?

Adam Zeman: Malej!

Anatolij Protasenja: No, malej…to je pořád stejně (smál se).

Adame, jaký byl Anatolij na ledě?

Adam Zeman: Velkej! (smál se) Byl dobrý kolem branky, pohyboval se většinou kolem ní, takže mu stačilo nahrát a on se tam nějak dostal. A skončilo to gólem.

Stalo se někdy, že jste se jeden druhého museli na ledě zastat?

Anatolij Protasenja: Nee, to vůbec ne. My jsme nebyli od toho, že bychom se prali nebo vyhledávali něco podobného. Vždycky jsme měli nejvíc bodů, takže bylo na nás, abychom dávali góly nebo rozhodovali zápasy. A já bych se ho v životě nezastal. Nechal bych ho v tom vykoupat (smál se).

Adam Zeman: Byl to ještě dorost, tam to tak vyhrocené nebylo.

Anatolij Protasenja: Nebývaly tam nějaké rvačky. Řekl bych, že se tam ani moc nehrál hokej na tým, spíš každý na sebe. Lajny se navzájem tak nějak předháněly. Víš, co myslím, ne? (otáčel se na Adama)

Bavili jste se spolu už tehdy tak jako nyní?

Anatolij Protasenja: To ne. Zemič chodil na základce o třídu níž, a tam jsme se každý drželi té své třídy. I když on hrál často za starší, ale…

Adam mu skočí do řeči: Nebavili jsme se spolu tolik jako teď.

Anatolij Protasenja: Řekl bych, že vůbec, to přišlo asi až později.

Adam Zeman: Dospěli jsme až teď a řekli si, že jsme asi dobří kluci, pasujeme k sobě a sedli jsme si.

Anatolij Protasenja: V podstatě to začalo, až když jsem se objevil na suché Dukly, ne?

Adam Zeman: Jo? To bude tak tři nebo čtyři roky, ne?

Anatolij Protasenja: Asi víc, možná pět nebo šest.

Adam Zeman: No, bude to asi kolem šesti let.

Anatolij Protasenja: V tom áčku to bylo asi nejvíc. Celkově tam ale byla dobrá parta. Pochopil jsem, že je Adam stejnej „ocas“ jako já a…

Adam Zeman ho opravuje: Ocásek.

Anatolij Protasenja:…ocásek a od té doby jsme kamarádi.

Řešili jste, jaké to je v Bělorusku?

Adam Zeman: Tolja vždycky po sezóně přijel, zašli jsme na kafe nebo večeři a bavili se o tom.

Anatolij Protasenja: Psali jsme si i na facebooku a probírali, jak to jde. I minulý rok, když to byl Adamův první v extralize, jsem se ho ptal na dojmy.

Toljo, jakou roli ve vašem příchodu hrálo to, že je tu i Adam?

Když jsem se dozvěděl, že je zájem z Olomouce, což už bylo minulou sezónu, hned jsem Zemičovi psal nebo volal a zjišťoval, jaké to tu je. Doporučoval mi to, říkal, že je tu dobrá parta kluků, mluvili jsme i o městě a trenérech. Docela mi to pomohlo.

Adame, těšil jste se na to, že se s Anatolijem znovu sejdete v jednom týmu?

Těšil, ale nenapadlo mě, že u mě bude dva měsíce bydlet a poleze mi na nervy. To jsem si uvědomil až po měsíci a říkal jsem si, že jsem asi udělal trochu chybu (smál se). Jsem rád, že tu je. Popovídáme si a chodíme spolu skoro všude, dá se říct.

Adame, dá se tedy říct, že jste pro Anatolije svým způsobem průvodce po městě a klubu?

Adam Zeman: Jo, trošku jsem mu pomáhal se základními věcmi. Stejně jako Ríša Diviš minulý rok mně.

Anatolij Protasenja: Já třeba ani nevěděl, kam mám jít na oběd nebo co je to za město.

Adam Zeman: On šel na bazén na oběd. Tak jsem mu říkal, že musí do restaurace (smál se).

Anatolij Protasenja: (smál se) To ne. Ale provedl mě tu a ukázal mi, co a jak.

Jak se těšíte na novou sezónu? Teoreticky byste mohli hrát i v jednom útoku.

Adam Zeman: No, to je ještě docela daleko.

Anatolij Protasenja: A všechno se ukáže na ledě, kdo si s kým sedne. Je na trenérech, jak to vymyslí, aby fungovala nějaká chemie. Ale bylo by zajímavé, hrát spolu.

Jak hodnotíte suchou přípravu? Bylo vidět, že se vzájemně podporujete, ale často se i navzájem provokujete.

Adam Zeman: Takový fórky, jako stahování kalhot…

Anatolij Protasenja mu skočí do řeči: Kde?

Adam Zeman: No na tréninku ne? (a pokračoval) To je klasika. Ale když tenhle borec prohraje, tak to psychicky nezvládá a všem nadává (sleduje kamaráda, který mezitím dostal záchvat smíchu). Jsou to lemplové, on je nejlepší a podobně (smál se).

Anatolij Protasenja: Tohle Adamovi vůbec nebudeme věřit (smál se). Nerad prohrávám, ale takhle zase nenadávám.

Adam Zeman: Ale jo, vždycky tam něco prohodíš.

Anatolij Protasenja: Je to ale dobře, v Minsku trenéři vtípky na tréninku vůbec netolerují. Člověk se musel tvářit strašně důležitě, a jak to žere.

Adam Zeman: Takže ses přetvařoval, jo?

Anatolij Protasenja: Musel jsem (smál se)

Adam Zeman: Takže teprve tady ses ukázal.

Anatolij Protasenja: Takhle je to ale lepší, člověk se potřebuje na tréninku zasmát.

Poměrně často jste na tréninku v rámci týmových her stáli proti sobě, jaké to je?

Adam Zeman: Ale to nevybírají trenéři. Je to náhoda.

Anatolij Protasenja: Na posledním tréninku jsme hráli spolu a vyhráli jsme 7:2.

Adam Zeman: My jsme hráli spolu? My jsme nehráli spolu.

Anatolij Protasenja: Hráli jsme spolu fotbal.

Adam Zeman: Jo, hráli jsme spolu! Já si ho vybral (smál se). Poslední trénink, tak jsem si chtěl spravit chuť.

Anatolij Protasenja: A jednoznačně jsme zvítězili. Áda je dobrý manažer. Když hrajeme proti sobě, chci ho porazit, abych mu to pak mohl nandávat celý den.

Adam Zeman: Právě a já ho zase nechci nechat vyhrát, aby mi to mohl nandávat (smál se).