Brankářka, která s hokejem začínala ve Šternberku, se v letošní sezóně rozhodně nenudila. Od srpna do konce uplynulého ročníku stihla absolvovat několik reprezentačních kempů, Ligu mistryň v Rusku, Mistrovství světa žen do 18 let v americkém Buffalu, Mountain Cup ve Schaffhausen ve Švýcarsku, Final Four v Přerově s týmem Karviné a Mistrovství světa žen ve Francii. Zažila někdy náročnější sezónu? „Ne to ne. Musím říct, že za dobu, co hraji hokej, jsem tolik akcí během jedné sezóny ještě nezažila,“ tvrdila Blanka Škodová.
Vše odstartovalo srpnovým kempem národního týmu žen do 18 let, kde reprezentantky vyzvaly stejně starý výběr Ruska (1:0, 1:2sn, 3:2). Jednalo se o vůbec první zkušenost Blanky Škodové s mezinárodním hokejem. To ještě netušila, že o necelý půlrok později odcestuje s S.K. Karviná do Nižného Novgorodu, kde odehraje semifinále Ligy mistryň. I když se Karviné do finále projít nepodařilo, mohla být spokojená.
Domácí Novgorod až do 53. minuty držela Karviná na dostřel jediné branky, s favoritem z Vídně došlo utkání až do nájezdů a i přes prohru 1:2 Škodová zářila. Poslední zápas s Popradem Karviná vyhrála 6:2. Pro mladou brankářku to byla neocenitelná zkušenost. „Ukázalo to tu vyspělost jiných států, vyhranost holek nebo i jejich disciplínu mimo led. Ještě před zápasem jsme se vždycky snažili rozebrat si jejich hru a musím říct, že je to někde jinde,“ uznala.
Během několika dalších měsíců se sedmnáctiletá gólmanka zastavila doma prakticky vždy jen na skok. Odcestovala totiž na několik dalších kempů, a pak přišlo hned několik vrcholů sezónu. V lednu odletěla ženská „osmnáctka“ na mistrovství světa do Buffala. I přes to, že se reprezentantkám bronz obhájit nepodařilo, ostudu rozhodně neudělaly. V květnu pak Škodová vyrazila o poznání blíž, na Mistrovství světa žen ve francouzském Rouenu.
A právě na to bude jediná hokejistka HC Olomouc dlouho vzpomínat. Reprezentantky vybojovaly zlato a vrátily se do elitní skupiny. Oslavy nebraly konce, Škodová se totiž z autobusu přesunula rovnou na zimní stadion, kde se slavilo udržení olomouckého áčka. Jak by ale podle talentované brankářky vypadal žebříček akcí?
„První, co mě napadne, je určitě Buffalo, protože v Americe je to něco jiného. Když na to vzpomínám, musím uznat, že nikde jinde jsme takové podmínky neměly. Na Buffalo mám krásné vzpomínky, ale pořád to někde v mysli je, že je to „jen“ čtvrté místo. Měly jsme proti Rusku na víc, nevyšlo to a my si z toho musíme vzít poučení.“
„Druhá byla Francie, protože to bylo moje první seniorské mistrovství, a na to se také nezapomíná. Byla jsem tam v roli dvojky a počítala s tím, že většinu zápasů odchytá „Kakina“ (Klára Peslarová). Na druhou stranu na mě nebyl takový tlak, já si to užívala. Bylo to po Rusku, Buffalu a ještě jsem měla zápal plic, takže to bylo takové hodně hektické. Už jsem toho měla opravdu dost, protože mě vážně bolel každý trénink. I když jsem neodchytala úvodní zápasy, bylo to hodně fyzicky náročné. Měly jsme jen menší problém s hotelem, ale to se nakonec zvládlo.“
„Poslední by bylo Rusko. Byla to taky obrovská zkušenost, i když jsme tam byly jen v krátkém intervalu, asi pěti dnů. Měly jsme toho ale hodně, tři důležité zápasy. Jely jsme tam s tím, že jsme v pozici outsidera, ale o to líp se nám pak hrálo. Mohly jsme jen překvapit, což se ukázalo ve dvou posledních zápasech. Sice jsme nevyhrály, spokojené jsme ale byly. Jen podmínky byly pod naše očekávání, ale je to Rusko, a pokud jde člověk do Ruska, musí být připravený na hodně.“
Ještě před odjezdem do Francie čekal Blanku Škodová závěrečný turnaj ženské extraligy, Final Four v Přerově. Karviné se sice nepodařilo obhájit titul, pro olomouckou brankářku to byla ale především zkouška před šampionátem. V předchozích měsících ji totiž trápily vleklé zdravotní potíže. „Bylo to hodně těžké, protože to byl můj první zápas po měsíc a půl dlouhé rekonvalescenci po zápalu plic. Docela jsem se bála, jak to tělo zvládne. Trenér Štoudek rozhodl, že Barča Dvořáková odchytá sobotní zápas o to, jestli budeme hrát finále nebo o bronz a já ten nedělní. V sobotu jsem holkám samozřejmě fandila, ale věděla jsem, že mají na to, aby to ubojovaly.“
„V neděli jsme věděly, že má Slavia hodně silný tým, protože většina hráček nastupuje i v reprezentaci, ale na to jsme nechtěly myslet. Po půl zápase nám odešly síly a ukázaly se individuální dovednosti holek ze Slavie. Musím říct, že mě to mrzí, protože některé chyby byly i moje, ale už to nevrátím. Překvapilo mě však, kolik tam přišlo lidí,“ přiznala brankářka, jejímž vzorem je odchovanec Olomouce a kladenský brankář Jan Lukáš.
Semifinále Ligy mistryň, čtvrté místo na mistrovství světa do 18 let, zlatá medaile z mistrovství světa A týmu žen a postup do elitní skupiny, semifinále extraligy žen – během jedné sezóny spousta úspěchů, což si uvědomuje i nadějná gólmanka. „Došlo mi to až v posledním měsíci, protože během sezóny nebyl čas přemýšlet o takových věcech. Byla jsem v určitém koloběhu a jen se dívala, jaká akce mě čeká dál. Spokojená určitě jsem,“ usmívala se.
Kromě několika mezinárodních akcí, plnění povinností v Karviné a tréninků v Olomouci stihla Škodová i spoustu reprezentačních kempů. Jaká tedy sezóna 2014/2015 byla? „Já si na začátku říkala, že chci odehrát dobrou sezónu ať v Olomouci nebo v Karviné a na nějakou reprezentaci jsem vůbec nemyslela. Začalo to v srpnu, kdy mi přišla první pozvánka do ‚osmnáctky‘. Během sezóny jsem si nedávala žádné cíle, jen jsem se s tím v průběhu snažila vnitřně vyrovnat, abych všechno zvládla po psychické stránce. Samozřejmě přišly krize, kdy toho měl člověk opravdu hodně, a hlava nefungovala, jak má, ale měla jsem vedle sebe člověka, který mi v tom hodně pomohl. Ta sezóna byla hodně dlouhá, a když to shrnu, tak zatím moje nejúspěšnější,“ potvrdila.
Po konci sezóny se pravidelná reprezentantka zúčastnila několika akcí na podporu charitativních nadací a jiných akcí pro fanoušky s ženským národním týmem, ale především s HC Olomouc. Mladá brankářka pomohla připravit dětský den, zúčastnila se besedy na Moravia Expo nebo běhu na RunCzech. „Byly to jedny z mých prvních klubových akcí pro HC Olomouc. Ráda jsem se jich zúčastnila, ať už to byla beseda na Floře, výpomoc s dětským dnem nebo štafeta na půlmaratonu. Tu jsem si užívala snad nejvíc. Řekla bych, že toto jsou takové ty příjemné povinnosti, které k hokeji trochu i patří,“ usmívala se.
Kvůli zápasovému vytížení v reprezentaci nebylo jednoduché plnit své studijní povinnosti, ve škole však studentce ekonomiky vyšli vstříc. „Ve škole jsem tuším člověk s největší absencí, takže tomu odpovídá i můj studijní plán. Musím říct, že díky spolužákům, kteří mi občas pomohli a přejí mi každý úspěch, ale hlavně díky vstřícnému přístupu vyučujících na Obchodní akademii, jsem tento ročník zvládla úspěšně.“
Pro příští rok se brankářka Kohoutů přesunula ke staršímu dorostu, jaké má pro následující ročník cíle? „Nejsem ten typ, co by si dával nějaké dlouhodobé cíle. Snažím se nezaobírat se vzdálenou budoucností, spíš přítomností. Co bude, to bude. Cíl je odehrát sezónu samozřejmě bez zranění, ve zdraví. Myslím, že tahle sezóna už tak hektická nebude. Jestli vůbec ještě nějaká. Takže uvidíme, co bude dál,“ dodala.
