Jak dlouho hrajete hru NHL?

Milan: Dá se říct, že to hraju od roku 1993. Prošel jsem si všemi díly, které kdy vyšly na PC. Potom jsem měl takovou menší pauzu, protože jsem nevlastnil konzoli. Aktivně jsem začal hrát až od NHL 16. To znamená, že teď to aktivně hraji zhruba pět let.

Dá se říct, že jsi takový praotec všech hráčů?

Milan: „Jsem takový veterán. Je to tak. Hraji to od prvních dílů. Když bylo NHL 99, tak jsem byl na své první soutěži. Už nevím, jaká organizace to tenkrát pořádal a. Tam jsem bohužel hrál akorát základní kolo, nepostoupil jsem dále, ale třeba můj bratr postoupil až do finálového kola.“

Jak jsou na tom ostatní?

Tomáš: „Začínal jsem v roce 98 nebo 99, kdy jsem společně s bráchou hrával na počítači. Je o pět let starší, takže mě to nějakým způsobem učil. Potom jsem přešel na FIFU, zhruba okolo roku 2006. Jezdil jsem na různé turnaje. Následně už mě FIFA moc nebavila, tak jsem přešel zpět k NHL. Hraji jej nějakých sedm let. Měl jsem krátkou pauzu kvůli škole, ale potom jsem ty díly zase kupoval. Přihlásil jsem se a dostal se mezi ty nejlepší.“

Kryštof: „Poprvé jsem hrál ročník 99 na počítači. Konzoli jsem poté už neměl, tu jsem si koupil až později kvůli úplně jiné hře. Potom jsem hrál až NHL 18, následně i 19 a najednou jsem zjistil, že by mi to i šlo, tak jsem začal hrávat turnaje a teď jsem tady.“

Co vás přimělo se vydat na cestu esportu?

Milan: „Člověk to hraje, nějaké roky tomu věnuje a postupně zjišťuje, že není tak špatný, apod. Chtěl jsem se poměřit s jinými hráči a byl to můj takový cíl v minulém roce. Říkal jsem si, že se tam prostě dostanu a povedlo se. Teď jsem tam a je třeba makat dál, neusnout na vavřínech a odvádět co nejlepší výsledky pro tým.“

Tomáš: „Mám zkušenost s Fifou, když jsem jezdil na turnaje. Předtím to nebylo bráno jako esport, takže to byly různé kvalifikace v rámci České republiky. Poté jsme jezdili na mistrovství světa, kde se utkávali ti nejlepší. Jen jsem očekával, kdy tato příležitost přijde i u NHLka. Fifa je totiž v tomto napřed. Doufám, že se i NHL nějak nastartuje.“

Kryštof: „Každý se chce v něčem nějak zlepšovat. Před lety jsem hrával skutečný hokej, tak jsem si taky chodil jen tak plácnout s neznámými lidmi. Pak jsem dostal nápad, že bych mohl jít do nějakého týmu. Je to prostě jako ve sportu. Člověk se chce zlepšovat, chce mít nějaké výsledky a chce, aby to mělo nějakou štábní kulturu. Aby to prostě nějak vypadalo. Teď tady máme různé tabulky, rozhovory, fotky a podobně. Člověka to baví, tak asi z toho důvodu jsem se takto vydal.“

Primární cíl byla esport liga

Tomáši, ty jsi hájil barvy Olomouce už v minulém roce. Jak bys zhodnotil tuto sezonu?

Tomáš: „Organizátoři s tím zkušenosti neměli, takže moc nevěděli, jakým stylem se mají vydat. Play-off už bylo na vítězné zápasy, což se osvědčilo. Proto se to také v nové sezoně už využívá.“

Milan s Kryštofem se do Olomouce dostali před letošní sezónou. Jak vypadal draft?

Milan: „Co se týče draftu, který jsem hrál, tak tam se to hrálo na sedm až osm skupin. Vyhrál jsem, a díky tomu, že tu kvalifikaci pořádali přímo kohouti, tak jsem v Olomouci.“

Takže Olomouc nebyla primárním cílem?

Milan: „Ne. Primární cíl byl se dostat do esport ligy, ať už to bude za jakýkoliv tým. Vyšlo mi to na Olomouc, tak momentálně reprezentuji ji. Je to fajn, protože město mám kousek. Je tam tedy určitě větší vztah, než kdybych měl hrát za Spartu“.

Kryštof: „Já jsem šel přes divokou kartu, a to díky jedné organizaci, ve které jsem předvedl nějaké výsledky. Kluci pak zjišťovali, kde bych mohl hrát, abych se mohl prosadit. Z toho vyšla spolupráce s Olomoucí. Díky tomu jsem dostal divokou kartu.“

Jde hlavně o budování týmu

Esportovou ligu hrajete v režimu Hockey Ultimate Team. Kdybyste laikům měli přiblížit, o co tam jde, co byste řekli?

Milan: „V prvé řadě jde o to si splnit právě speciální, tj. ultimátní tým. Každá lepší karta má energie, které když ti hráči složí, tak ta karta dostane nějaké plus. Například, že se ji zvedne rychlost nebo se zvýší přesnost střelby nebo se mu zvedne obranná činnost. Je to taková alchymie poskládat komplexní tým, který vyhovuje stylu hráče.

Kryštof: „Jde tam o budování týmu. NHLko nabízí, že člověk může hrát sezonu offline za nějaký tým, kupovat tam hráče nebo je prodávat a podobně. Tohle je vlastně úplně to stejné, člověk si buduje tým tak, jak on sám chce.“

Tomáš: „Chtěl bych ještě dodat, že je to hlavně o tom štěstí. Ty hráče si člověk koupí za nějakou minu, kterou si vydělal hraním. Popřípadě otevírá nějaké balíčky, které dostává za odměnu. Například za to, že hraje tu víkendovku, kterou už jsme zde zmiňovali. Když člověk ty balíčky otevírá, tak se samozřejmě potí a doufá, ať mu tam spadne nějaká raketa, která se zrovna do toho týmu hodí. Já konkrétně to štěstí na karty nemám a prostě mi to tam nepadá. Je to vlastně něco jako sportka. Buď si člověk ty balíčky vyhraje tím, že tomu věnuje svůj čas nebo si může koupit za reálné peníze nějaké pointy, za které si ty balíčky koupí. Ale ani to nezaručí to, že něco spadne. Znám hráče, kteří do toho nasypali pět šest tisíc a nespadlo jim tam nic.“

Hráči v EHL jsou kvalitnější než v jiných turnajích

Odehráli jste úvodní kolo s Plzní, které nedopadlo moc dobře, protože jste prohráli 1:4. Co zlepšit do dalších zápasů?

Tomáš: „Určitě musíme více zapracovat na zápasech dvojic. S kluky jsme nehráli ani jeden zápas ve dvojicích, takže v tom musíme trošku potrénovat. Je to totiž trochu něco jiného, protože jsme předtím každý hráli sólo. Ty dvojice jsou specifické. Příště snad urveme nějaké rozhodující body. I tak si nemyslím, že ty dvojice byly odehrány špatně, ale je fakt, že v tom systému, který EHL má, to mohou být klíčové zápasy, které mohou rozhodovat celou sérii.“

„Nedali jsme si ani jeden trénink, takže když to tak vezmu, střetli jsme se až na ledě. Kluci z druhých týmů jsou většinou natrénovaní. Prohráli jsme o jeden gól, takže určitě máme na čem stavět. Zkusíme trochu více potrénovat, zaměřit se na nějakou strategii a potom ji nějak aplikovat v následujícím zápase.“

Pro Milana s Kryštofem to byl první zápas v EHL. Jak se vám hrálo? Byl v tom nějaký rozdíl oproti jiným turnajům?

Kryštof: „Ty turnaje jsou hodně podobné. Byl jsem na turnaji na PlayStationu (PS) a XBOXu. Co se týče hráčské kvality, bylo úplně o něčem jiném. Je to složitější, hráči mají vyšší úroveň a rozhodují takové maličkosti, kterým se až někdy nechce věřit. Prostě to je esport.“

Milan: „Souhlasím s tím, že v porovnání hráčů na PS a XBOX, je kvalita hráčů PS daleko vyšší. Turnaje jsou o dost složitější. Hráči hrají skoro všichni na podobné úrovni. Je tam snad jen čtyři až pět hráčů, kteří jsou úplně jinde, ale jinak je to relativně vyrovnané. Rozhodují každé maličkosti, ať už to je soustředěnost, nebo ty kartičky, se kterými hrajeme. Já to trochu podcenil, protože nemám kartičky jako ostatní kluci, takže teď to dávám do kupy na druhé kolo, aby to lépe jezdilo a aby se hrálo lépe. Uvidíme, co z toho bude.“

Předzápasová nervozita je obrovská. Důležité je si procvičit prsty

Jak probíhá příprava na takový zápas?

Milan: „Před každým ostrým zápasem si dávám dva tři zápasy s nějakým náhodným hráčem, abych si trochu procvičil prsty. To je tak všechno, žádná velká příprava asi z mé strany není. Dva nebo tři hráče si dám na rozehrání a pak jdu na ostrý zápas.“

Tomáš: „Důležité je si ty prsty rozehřát. Hraji každý den, ve víkendovkách se často učím, protože se tam potkávám s těmi nejlepšími a hodně potkávám i Čechy. Mám nějaký trénink o víkendu a potom se snažím ty věci, které jsem se naučil, nějak aplikovat.“

Kryštof: „Já mám takový rituál, že třeba tři hodiny před nějakým ostrým zápasem si dám zhruba dva zápasy, poté si udělám kávu nebo si dám jiný drink, musím být soustředěný, a pak jdu na to.

Na rituály jsem se právě chtěl zeptat. Máte i vy dva nějaké rituály?

Tomáš: „Žádný rituál asi nemám. Když se blíží zápas, tak se spíše snažím přemýšlet, jakým stylem bude hrát soupeř. Ty kluky často znám, takže tak nějak dopředu vím, co od nich můžu čekat a jakou zvolím taktiku. Promítám si, jak budu hrát a říkám si, že musím vyhrát, jinak bych samozřejmě tomu týmu nepomohl.“

Býváte před zápasy nervózní?

Milan: „Já opravdu nervózní jsem. Před zápasem mi začne bušit srdce, začnou se mi potit prsty, ale jakmile začne zápas, tak stačí dvě nebo tři minuty a už se do toho tempa dostanu. Pak to ze mě spadne a už se soustředím jen na hru.“

Tomáš: „Já mám hodně velký stres. Ale když to porovnám s fotbalem, tak je to něco jiného. U esportu člověk některé věci ovlivnit nemůže, protože za něj hraje i ten počítač. Zatímco ve fotbale hraje člověk sám za sebe, za svůj tým a nějakým způsobem to může ovlivnit. V normálním sportu tréma trochu opadne, ale v tom online sportu je ve mně celý zápas. Nejhorší jsou poslední minuty, kdy je to třeba jen o gól. To se mi klepou ruce a buší mi srdce.“

Kryštof: „Myslel jsem si, že mě esport trápit nebude. Od patnácti let jsem hrál americký fotbal na té nejvyšší úrovni v Česku za pražské Pantery, celý život sportuji, takže teď jsem se v uvozovkách na stará kolena dal na esport. Myslel jsem si, že mě nervozita vůbec nepostihne, ale je to opravdu ještě horší. Tady jede každý sólo, nikdo vám nepomůže, takže v tom to je těžší.“

Emoce ano, ale hlavně disciplína

Stává se vám taky u esportových klání, že občas ovladač nevydrží?

Milan: „Během esportu se mi ještě nestalo, že bych třísknul s ovladačem. Mimo něj každopádně ano, pár jsem jich už rozbil. Emoce tam jsou, já konkrétně všechno celkem hodně prožívám. Spíš si ale rád zařvu z plných plic.“

Tomáš: „Určitě se stalo, že jsem chtěl celý PlayStation vyhodit z okna, třeba když jsem dostal smolný gól. To samozřejmě opravdu naštve, ale konkrétně ovladač jsem žádný nerozbil. Vždy si hned uvědomím, kolik takový ovladač stojí, že je zbytečná věc s ním flákat na zem, takže to spíše dusím v sobě. Nebo to jde ven tím, že si zanadávám.“

Kryštof: „Já si občas bouchnu do stolu nebo si zařvu, takže taková ta klasika. V esport zápasech se takové věci moc nedějí, tam musí být nějaký řád a nějaká disciplína.“

Kdo je konkrétně u vás nejlepší hráč?

Kryštof: „Indris“. (Tomáš)

Milan: „Indris. Má zkušenosti, hráče zná více. My tu ligu hrajeme s Kryštofem poprvé, takže on je daleko otrkanější.“

Podpora rodiny je důležitá

Co esport a osobní život? Dá se to dát nějak dohromady? Nežere to až přílš mnoho času?

Milan: „Žere to strašně hodně času. Musím říct, že už na to není tolik času, kolik jsem měl před pár lety. Mám syna, který má šest roků a manželku, která samozřejmě na začátku nebyla moc nadšená, že u toho prosedím večery místo toho, abych se ji věnoval. Vidí však tu snahu, kterou tomu dávám. Vidí, že teď se mi splnil sen o esport lize, o které jsem předtím mluvil. Když hraji třeba nějakou kvalifikaci, tak si oba dva sednou vedle mě a fandí mi. Když mi tu sedí žena, tak je to velmi uklidňující, protože mi opravdu drží palce.“

Tomáš: „Esport bere hromadu času. Já ještě k tomu studuji vysokou školu, takže mám spoustu učení. Pracuji na brigádě, takže jsem musel omezit třeba filmy a seriály. Naštěstí přítelkyně mě v tom podporuje. Dává mi dost volného času, abych trénoval. Čas to prostě bere, ještě navíc když hraji ty víkendové ligy. O víkendu to dělá osm až deset hodin, navíc nemůžu hrát třeba tři zápasy hned za sebou. Musím se trochu protáhnout, napít se, odskočit si, takže těch deset hodin za víkend to opravdu zabere. Já navíc ještě hraji fotbal, kde o víkendu máme zápasy. Jelikož je ale teď doba taková, jaká je, tak toho času mám trošku více, což se odráží na tom týmu, který buduji. Nebýt koronaviru, tak to asi tolik nestíhám.“

Uživit se hokejovým esportem zatím není možné

V zahraničí se dá esportem slušně uživit, protože odměny z turnajů bývají vysoké. Myslíte si, že i v Česku se někdy váš koníček stane i vašim povoláním?

Tomáš: „Já doufám, FIFA je velmi rozšířená, ale bohužel hokej zas tak moc ne. Mistrovství světa v NHLku je ve srovnání s jinými hrami opravdu za pár korun. Rozdíl je tam markantní. Český národ je ale hokejový, a já doufám, že se to posune na nějaký top level. Celosvětově jde ale esport obrovsky nahoru.“

Milan: „Nemyslím si, že bychom se v Česku tím mohli živit. Člověk si ve světě může vydělat, ale také se musí umístit. Když se umístí někde ve středu tabulky, tak si z toho akorát pokryje vlastní náklady. V dohledné době se podle mě v Česku esportem, a konkrétně NHLkem, nebude dát uživit. Já se toho určitě nedožiju.“

Kryštof: „Mně by stačilo, abychom si třeba vydělali jen pár tisíc měsíčně. On ten hokej opravdu není tak moc populární. U fotbalu člověk potřebuje těch věcí pár, zatímco u hokeje je to hromada, takže proto jej tak moc států nehraje na vysoké úrovni.“

Kde se mohou diváci na vaše souboje podívat?

Milan: „Oficiálně se na naše souboje mohou dívat na kanále EsportHokej na Twitchi. Popřípadě je možnost také na mém Twitch účtu, protože jsem i streamer. Není tam jen esport liga, ale i další hokej.

Tomáš: „Mám také svůj Twitch kanál, ale streamuju tam jen občas.“

Kryštof: „Kdo se chce podívat, ať si nás přidá na Instagram a já určitě taky budu ty zápasy streamovat.“