Třetí zápas extraligového čtvrtfinále Kohoutům vůbec nevyšel. Už v 21. minutě prohrávali Hanáci ve svém prvním domácím utkání vyřazovacích bojů 0:3, a tak trenéři sáhli ke střídání brankářů. „Šel jsem tam za stavu 0:3 a poslal mě s tam asi s tím, aby se to zkusilo zastavit. To se nepovedlo. Bohužel mi tam hned přiletěla taková švihovka zpoza beka, ale na to se nevymlouvám. Ten zápas byl takový smolný, my jsme jeli doleva, puk doprava a naopak,“ mrzelo Tomáše Vošvrdu.
Olomoucký tým do určité míry ovlivňuje i marodka, která se v play-off znovu rozrostla. Domácí zápas tak musel jen v roli diváka sledovat Pavel Skrbek. I během zápasu to nevypadalo dobře s dalšími dvěma hráči. „Když máte nejlepšího beka mimo, sedí na tribuně, tak to s týmem nějak zatřese. Nedá se nic dělat. Nezbývá doufat, že se dá dohromady na další zápas. Zkusíme udělat všechno pro to, abychom ještě jeli do Plzně,“ nevěsil hlavu.
Kohouty čeká ještě minimálně jeden domácí zápas. A to hned o den později. Tři prohrané zápasy ale nejsou zrovna to, co by Hanákům hrálo do karet. „Sice je to 0:3 na zápasy, ale ještě není konec. Utkání začíná zase 0:0 a může se stát cokoliv. Ještě jsme neslyšeli ten poslední klakson. Pořád žijeme a budeme bojovat.“ A co psychika? Olomoučtí hráči nechtějí složit zbraně a únavu si nepřipouští. „Síly jsou vždycky. Ty budou i na konci května,“ řekl rozhodně šestadvacetiletý gólman.
Plzeň není v extralize žádným nováčkem, před dvěma lety navíc dokráčela až do finále, které se jí podařilo vyhrát. Vyřazovací boje tak pro ni nejsou neznámou. „Samozřejmě, že je to poznat. Kluci už jsou v extralize nějaký pátek, nějaké play-off už hráli, ale i půlka kabiny u nás. Myslím, že se od soboty zase semkneme tak, jak to umíme a jak to vždycky bylo, když nám hořelo u zadku. Dostali jsme se z těžších situací než je prohrávat v play-off 0:3,“ zůstával optimistou.
Hanáci ale nejsou z těch, kteří by utíkali z bojiště bez boje. Extraligové play-off se do Olomouce vrátilo po dvou desetiletích a olomoučtí hráči si jej ještě chtějí užít. „Bojujeme kvůli sobě, lidem, za klub. Tady není čas přemýšlet nad tím, za koho nebo za co bojujete. Jsme na ledě, v play-off po dvaceti letech. Někdy, když prohrajete 1:8, do dalšího zápasu vám to pomůže. Pevně věřím, že budeme úplně jiný mančaft,“ přesvědčoval odchovanec Vítkovic.
Olomoucký brankář narážel na minulou sezónu, kdy se Kohouti potáceli na hranici bytí a nebytí v nejvyšší soutěži. Tehdy se ale skupině bezejmenných hráčů podařilo extraligu v Olomouci udržet a i to je pro ně určitou motivací v letošním roce. „Loni v dubnu, když jsme byli poslední v tabulce a málem jsme spadli, jsme se z toho dostali a ještě tu skupinu vyhráli. Myslím, že to můžu určitým způsobem srovnat, takže pokud prohráváte v play-off 0:3, je to oproti tomu, kdy můžete spadnout, ještě pohádka. Samozřejmě, že to člověku není jedno, ale psychika je úplně někde jinde,“ vracel se k sezóně, kdy se Olomouc s extraligou teprve seznamovala.
Jak se ale Olomoučtí srovnají s nepovedeným zápasem? Dá se vůbec během jediné noci na sedmigólový rozdíl zapomenout? „Myslím, že jsme všichni někdy dostali takové ‚nálože‘, někdy i větší. Je to hokej, to k tomu patří,“ tvrdil maskovaný muž nosící dres s číslem 33.
Brankář, který působí v Olomouci třetí sezónu, nezapomněl vyzdvihnout fanoušky, kteří předvedli něco, co se jen tak nevidí. I za nepříznivého stavu své oblíbence dál podporovali a po závěrečné siréně se dožadovali návratu hráčů na led. „Chtěl bych poděkovat lidem, kteří byli fantastičtí, pořád skandovali a dělali mexickou vlnu i za stavu 1:7 nebo 1:8, což je skvělé. Zároveň bych se chtěl omluvit za tu třetí třetinu,“ vzkazoval za celou kabinu.
