Milane, s juniorkou jste splnili cíl, který se před začátkem sezóny vyhlásil, a sice, zachránit se v nejvyšší juniorské soutěži, k play-off ale chybělo velmi málo, jak uplynulý ročník hodnotíš?
Sezónu musím zhodnotit z mého pohledu rozhodně záporně, i když jsme splnili takový ten kýžený, každoroční cíl, zachránit extraligovou příslušnost i pro příští rok. Mé představy byly ovšem trošku jiné, bohužel se to nepovedlo a jsem z toho zklamaný, juniorský hokej si již nikdy nezahraji.
Hned na začátku soutěže jste první čtyři utkání odehráli na ledě soupeřů, do jaké míry právě tohle ovlivnilo zbytek sezóny?
To podle mě zase až tak nehraje roli, potom jsme zase hráli čtyři zápasy doma, takže to, myslím, není nějakým způsobem rozhodující, ale samozřejmě, doma je doma.
Zhruba v polovině soutěže se vám nedařilo, když jste v říjnu a listopadu prohráli šest zápasů v řadě, čím si to vysvětluješ?
Opravdu nevím, na každý tým v průběhu sezóny padne určitá deka, pokles momentální formy. Na nás to padlo zrovna v říjnu. Například na extraligový Zlín ale hned od začátku a nakonec hrál play-off, i když byl dlouho na chvostu tabulky. Myslím, že šest zápasů zase není tak hrozné.
Jak moc vás mrzelo, že vám nevyšel postup do play-off a jak těžké pak bylo najít motivaci pro play-out, kde jste prakticky neměli o co hrát?
Mě osobně hrozně moc, i když to možná nebylo poznat, docela dlouho jsem to v sobě dusil. Jak jsem říkal, byla to moje poslední sezona v mládežnické kategorii, takže velké zklamání. Pro tým si troufám tvrdit to samé, play-off je strašně krásná soutěž. Motivace se hledala možná hůř než při play-off, ale já i ostatní hráči jsme hráli o svoji budoucnost, takže bylo na každém, jak k tomu přistoupil, ne vždy to bylo stoprocentní.
Čím podle to tedy podle tebe bylo, že vám nevyšly poslední tři zápasy play-out a celé sezóny (3:6, 0:8, 6:8)?
Nekoncentrovanost, možná i ta zmiňovaná nemotivovanost, postupem času a s blížícím se koncem sezóny oboje rapidně klesá, je to těžké, když ve velkých uvozovkách, o nic nejde. Samozřejmě roli hrála také únava, přece jen těch zápasů bylo dost, a jak zmiňoval trenér ve svém hodnocení, často jsme hráli na tři nebo dokonce dvě lajny.
Který zápas bys označil za nejlepší a naopak, který za nejhorší z celé sezóny? Čím to bylo, že se vám proti Českým Buděovicím podařilo dát 12 gólů?
Nejlepší zápas jsme sehráli v Českých Budějovicích (7:3), kde jsme domácí jasně přehráli. Naopak nejhorší na konci soutěže v Litvínově. Výsledek hovoří za vše (0:8). ´Všechny týmy mají své oblíbené i neoblíbené soupeře, mezi ty naše oblíbené letos patřily právě České Budějovice. V tom zápase (16. kolo – 12:2) nám tam opravdu spadlo skoro vše. Budějovice nepodržel ani brankář a celkově se jim nedařilo. Po čtyřech rychlých gólech se hraje týmu špatně, a toho jsme my dokázali využít.
Co říkáš na nový systém juniorské extraligy, vyhovoval vám brzký začátek soutěže (první utkání už 18. srpna – pozn. red.)?
Na to se nedá moc říct. Jak si to svaz vymyslí, tak to prostě bude a nikdo z nás s tím nic neudělá. Brzký začátek mně osobně vyhovoval, jen ta sezóna mohla být ještě o něco delší.
Jaká byla letošní sezóna pro tebe osobně s ohledem na to, že šlo o poslední rok mezi juniory?
Sezóna je pro mě zklamáním, velkým, i když jsem měl asi velké oči. Přece jenom to bylo jiné. Když jsme vyhráli bronz v juniorce před dvěma lety, byl jsem namlsaný a chtěl jsem něco podobného zažít i v poslední mládežnické sezóně.
