Úvodní buly by napovídalo, že domácí junioři začnou lépe. Po vyhraném vhazování však Škůrek neposlal Jerglovi přesný pas a zakázané uvolnění bylo jen počátkem pohromy. Vítkovičtí totiž následné buly před brankářem Kochtou vyhráli a nenápadná střela z hole Michala Jonáše zapadla až do sítě Olomouce. Jakub Kochta nemohl zasáhnout, měl naprosto zakrytý výhled.
Postupem času se hra začala vyrovnávat a i Hanáci ukazovali, že hokej hrát umí. Ve velké šanci se objevila dvojice Králík – Jergl, druhý jmenovaný v přečíslení dva na jednoho ale poslal kotouč pouze do lapačky brankáře Svobody. O pár minut později bylo zase rušno před klecí Olomouce, Kochta však za pomoci svých zadáků ustál příležitosti Holého i Tomiho. Na druhé straně se ještě před přestávkou snažili vyrovnat nejprve Jergl, a poté kapitán Ostřanský, Svoboda ale držel čistý štít.
Krátce po začátku druhé třetiny hráli domácí v oslabení, ale paradoxně se do šancí dostali právě oni. Nejprve Jergl vybídl ke skórování Králíka, ten ale kotouč do klece neusměrnil. Hned o pár vteřin později se prodral před Svobodu Ostřanský, i jemu však k vyrovnání chyběl kousek.
Kohouti pomalu přebírali iniciativu, ale vyrovnávací branky se nedočkali ani po další gólovce svého kapitána. Ostřanský zůstal na útočné modré čáře dlouho nehlídaný, po přijetí nahrávky se řítil sám na Svobodu, ale se svou střelou neuspěl.
Domácím se v koncovce nedařilo, a proto zaúřadovaly opět Vítkovice. Zbytečnými vyloučeními se svěřenci trenéra Kamila Přecechtěla sami sráželi do kolen. Ostravané využili přesilovou hru, když se ke střele dostal Marek Bail. Jeho projektil sice ještě škrtl lapačku domácího gólmana, ani to však nezabránilo tomu, že kotouč skončil v síti.
Sotva se Olomočtí dostali opět do kompletní sestavy, byl vyloučen Soukal a krátce po něm i Nesvadba. Vítkovičtí sice téměř dvě minuty trvající přesilovku pět na tři nezužitkovali, tu klasickou už však ano, a to zásluhou dorážky Samuela Ollendera.
Vítkovice vstupovaly do poslední části ve výhodě jednoho muže v poli. Jistou naději na úspěch Olomouckých držel brankář Kochta, který se blýskl svou lapačkou proti téměř jasnému góly Tomiho. Olomouc si následně už tolik šancí jako v předchozích třetinách nevytvářela, hosté eliminovali i její první útočnou trojici.
Poslední šanci, jak utkání dostat alespoň do zápletky, měli Olomoučtí v početní výhodě, která se jim naskytla v 50. minutě. Bylo však vidět, že se na hokejky Mory dostavila i nervozita. Vítkovičtí si ve zbytku zápasu pohlídali i čisté konto, a na Hané tak zvítězili 3:0.
Ohlasy trenérů
Kamil Přecechtěl (HC Olomouc): Myslím, že je teď dost dlouhá pauza na to, abychom se dali dohromady. Podle mě to není zase ale tak tragické. Proti Vítkovicím bylo čtyřicet minut z naší strany velice slušných, bohužel však v rozhodujících momentech naši hráči, kteří se dostali do šancí, selhali a ty góly nedali. V prvním třetině jsme si vytvořili dost příležitostí, ať už to byli Jergl, Ostřanský, Králík nebo Beták. Ve druhé třetině to byl znovu Ostřanský a Jergl dokonce dvakrát. Proměnit tyto šanci, to by znamenalo, že to utkání mohlo klidně skončit 3:0 nebo 4:0 pro nás. Myslím, že nás Vítkovice nijak nepřehrály, i když musím uznat, že hrály dobře a jejich hra byla po 60 minut konstantní.
Jakub Petr (HC Vítkovice Steel): Poslední dvě utkání byla hodně těžká, ať už ve středu na Kometě nebo tady v Olomouci. Oba zápasy se nám podařilo vyhrát s nulou, takže to asi trochu vypovídá o našem výkonu nebo naší herní strategii. Myslím, že jsme velice dobře vycházeli ze zajištěné obrany, kluci plnili defenzivní úkoly výborně a na základě toho jsme si poté vytvářeli i šance. Samozřejmě jsme věděli o velké útočné síle Olomouce, a to zejména její první formace. Byl to cíl k dnešnímu úspěchu – eliminovat tuto lajnu. Nám se podařilo zápas rozhodnout dvěma přesilovkami, ale jinak to bylo oboustranně vyrovnané střetnutí. Jak jsme vyhráli my, mohla vyhrát i Olomouc. Navzájem se jako soupeři známe, takže rozhodují malé detaily.
FOTO: www.hc-vitkovice.cz
