Kohouti ve druhém utkání čtvrtfinále vyzvali liberecké Bílé Tygry před vlastními fanoušky. V domácím prostředí měli jednu velkou výhodu, už z Liberce se totiž s jedním vítězstvím vrátili, a tak stačilo udělat poslední krok. Po dramatickém boji, téměř 69 minutách a na jedné hromadě se nakonec z výhry a především postupu do semifinále radovali Olomoučtí. „Je skvělý pocit postoupit mezi čtyři nejlepší týmy. To jsme rozhodně čekali,“ vtipkoval Jakub Galvas. „Věřili jsme si, hráli výborně týmově, padali do střel a dobře bránili. Doufám, že postoupíme co nejdál a třeba i vyhrajeme pohár,“ prozradil vysněný cíl.
O tom, že půjde o stále vyrovnanější bitvy svědčily i výsledky obou čtvrtfinálových utkání. Na severu Čech dotáhli Hanáci jednobrankové manko a po nájezdech slavili první úspěch. Na olomouckém zimním stadionu dotahoval Liberec, v prodloužení ale znovu mířili přesně červenobílí. „V Liberci jsme dostali první gól a hned jsme vyrovnali. Tentokrát jsme dostali hloupý gól z dorážky na konci druhé třetiny, ale nevzdali jsme se. Už jsme nechtěli jet do Liberce a museli jsme to urvat tady. Hráli jsme vyrovnanou třetí třetinu a v prodloužení tam spadl takový šťastný gól,“ vrátil se k utkání patnáctiletý hokejista.
V některých momentech, kdy kotouč poskakoval v brankovišti nebo se odrazil od břevna, měli ale Kohouti veliké štěstí. „Hlavně jsme byli hodně vylučovaní, a to se nám v dalších kolech nesmí stávat. Šousty (Michal Šoustal) ale chytal výborně a podržel nás. My jsme skvěle bránili, nepovolili jim dát víc než jeden gól, což je v play-off super výkon,“ chválil defenzivní práci týmu.
Ve dvou sériích tak Olomoučtí nastoupili proti týmu, který dosud neznali a který byl papírovým favoritem, když Slavia skončila po základní části čtvrtá, Liberečtí dokonce třetí. S čím šli tedy Hanáci do čtvrtfinále? „Bylo to jako proti Slavii, kterou jsme taky neznali. Připravili jsme se na to co nejlépe a rozhodně jsme Liberec chtěli porazit. Věděli jsme, že mají dobré individuality, ale jako tým jsme byli rozhodně lepší my,“ řekl rozhodně olomoucký obránce.
Poprvé až na ledě Kohoutů se v bráně Liberce představil Aleš Stezka. Právě na gólmana s reprezentačními zkušenostmi upozorňovali sami Olomoučtí už před zápasem. Jak se ale nakonec ukázalo, liberecký brankář nebyl nepřekonatelným problémem. „Dali jsme mu dva góly a udrželi výsledek 2:1, což je proti takovému gólmanovi skvělé. Nějaké brambory tam vždycky spadnou,“ věděl.
I Tygři ale dokázali jednou najít prostor, kudy Šoustala překonat. A protože do konce šedesáti minut žádný další gól nepadl, následovalo desetiminutové prodloužení. Necelé dvě minuty před koncem nakonec rozhodl o konci série právě Galvas. „Hlavně to bylo týmové,“ upozornil na klíčový faktor. Poté ale pokračoval: „Hajši (Dominik Hajšman) z křídla skvěle napadal a bek nevěděl, co s pukem, tak ho jen poslal po mantinelu. Můj útočník zrovna střídal a ten, který přeskočil hrazení, nevěděl, kde je puk. Já toho využil, vzal jsem kotouč a jel s Hajšim dva na jednoho. Liberecký bek mě nechal jít až do brány, tak jsem to zkusil bekhendem a vyšlo to,“ popisoval druhou gólovou situaci Kohoutů hráč v mladším dorostu nosící dres s číslem 28, v tom starším pak 61.
V semifinále tak hráči s kohoutem na dresu narazí na tým, který ovládl základní část RAKO extraligy a i v nadstavbě dokázal své kvality. V cestě budou stát třinečtí Oceláři, tedy znovu velký favorit. „Myslím, že jsme je jednou dokázali porazit, když jsme hráli týmově. Tak to musí pokračovat. Nesmíme být moc vylučovaní, musíme do toho dát všechno, hlavně srdce, porazit je a dostat se za každou cenu do finále,“ burcoval před semifinálovými boji.
Jak už jméno napovídá, pro samotného Galvase bude semifinále o něco zajímavější. Otec kapitána mladšího dorostu totiž obléká právě třinecký dres, své syny ale nabádá k tomu, aby Třinec ve svých soutěžích poráželi. „Pro mě jsou zápasy proti Třinci vždycky víc vyhecované. Je to dobrý soupeř, docela dobře je znám a doufám, že jim oplatíme ty tři porážky ze sezóny,“ dodal odhodlaně bek s reprezentačními starty.
