Celou svou dosavadní kariéru jsi strávil ve Zvolenu, co pro tebe bylo nejtěžší při přesunu do Olomouce?
Asi nic... Já jsem se sem těšil; těšil jsem se na změnu prostředí, že poznám nové spoluhráče a že se mi změní život. Takže to jsem očekával. Pro mě bylo asi nejtěžší, když jsem měl jít do Třebíče, kde jsem byl asi dva nebo tři týdny. Nebo spíš – nebylo to nejtěžší, ale chtěl jsem být tady a hrát extraligu. Tak jsem si řekl, že musím víc makat a udělat všechno proto, abych se sem zase vrátil. Dá se říct, že ten fakt, že musím jít do první ligy, byl pro mě trochu šok. Ale jinak jsem se sem opravdu velmi těšil, už i na tu letní přípravu.

S bratrem jsme získali titul

Máš staršího bratra (Ľubor, 28 let), který také hrával hokej. Byl to on, kdo tě inspiroval k hraní hokeje?
Bratr je o pět let starší, a když se měl začít hrát za muže, tak měl autonehodu na motorce, při které si zlomil nohu. Po roce se dal po úrazu dohromady, ale během letní přípravy si tu samou nohu zlomil znovu ve stejném místě. Skončil tedy s hokejem a začal studovat na vysoké škole, vystudoval inženýra. Dva roky byl v Americe a pak začal zase hrát hokej rekreačně se staršími pány. Pak to šel jen tak zkusit do prvoligové Detvy a další rok už hrál za Zvolen za muže. My jsme tedy spolu hráli vlastně jen jeden rok, kdy jsme spolu získali mistrovský titul (sezóna 2012/2013 – pozn. redakce). Pak ještě chvilku hrál, ale teď už definitivně ukončil kariéru.

A když jste byli mladší, vzhlížel jsi k němu? Dával ti nějaké rady týkající se hokeje?
No, moc mi rady nedával. Chodíval jsem se na něj dívat, i on na mě. Sem tam něco mi řekl, že mám víc střílet, nemám tolik vymýšlet a pořád někde nahrávat, ale vzít to na sebe. To mi říkali i trenéři. Takže mi občas řekl něco k nějakým situacím, ale že by mi velmi radil, tak to ne.

Když byl bratr v Americe, byl ses za ním podívat?
Ne, podívat jsem se za ním nebyl. V podstatě ani nebylo kdy. Sice je po sezóně nějaká pauza, ale on většinou odjížděl až v létě, tak na tři čtyři měsíce. Měl jsem možnost za ním jet během volna, co je uprostřed letní přípravy, ale nejel jsem, protože to tehdy i bylo dost drahé. Ale chystá se tam teď znovu, takže bych se tam za ním po sezóně chtěl konečně podívat. A vůbec na celou Ameriku.

Na dovolenou na Miami nebo do Dubaje

Takže projížďka po Americe tě láká?
Určitě! Zase vidět něco nového, zažít nějaké zážitky, abych měl na co vzpomínat. Taky mi jistě bude brácha chybět, takže se za ním chci podívat a strávit s ním nějakou dobu, protože tentokrát tam má v plánu zůstat delší dobu. Byl v Provincetown, kde pracoval nejdřív jako umývač nádobí a další rok už se staral vlastně o celou kuchyň, vařil a šéfoval. Posunul se o level výš. A když si vydělal, udělal si dovolenou na Miami. Tam bych se chtěl podívat taky.

Je bratr větší cestovatel než ty?
Určitě toho víc zažil, už zná jazyk a spoustu lidí. V tomhle směru se toho nacestoval víc. Ale možná, že když tady jezdíme na zápasy a podobně, tak se zase nacestuju víc já.

Nějaké exotické země tě k návštěvě lákají?
Hmmm... Nevím (směje se). Nikdy jsem žádnou nenavštívil, takže nevím, co odpovědět. Ale možná, že až nějakou navštívím a zalíbí se mi to, tak mě ta exotika určitě začne lákat. Zatím jsem ale v žádné exotické zemi nebo na nějakém takovém místě nebyl, takže to nemůžu moc posoudit. Možná vám pak řeknu v létě (směje se).

A kdyby ses mohl vypravit kamkoli, kam bys jel?
Fuu, no... Těžká otázka. Možná na dovolenou do Dubaje, nebo právě do nějaké té exotické země. Chtěl bych poznat něco nového a zároveň si odpočinout.

Jsi dobrodruh, anebo máš radši dražší hotely a pohodlí?
Když vyrazím někam na pár dní, tak luxus nevyhledávám, protože stejně moc času na hotelu nestrávím. Pokud jedu někam na dovolenou k moři a podobně, tak už chci něco lepšího, abych se opravdu cítil dobře, odpočinul si a všechno klapalo – strava, počasí a všechno kolem. Ale nevyhledávám žádný přehnaný luxus.

Uvařit špagety není problém

Zmínil si, že bratr šéfuje kuchyni. Jak jsi na tom s vařením ty?
No, něco umím, ale jsou to takové jednoduché věci, které zvládne uvařit každý chlap. Do nějakých specialit a komplikovaných jídel se ale nepouštím. Když tu byl teď bratr týden na návštěvu, tak většinou vařil on (směje se). Anebo když je tu teď přítelkyně, tak vaří ona. Já opravdu dělám jen jednoduché věci – praženicu, párky a špagety sem tam, maso si umím ogrilovat. Rýži udělat neumím (směje se).

Pokud bys měl někoho pohostit, co bys mu tedy uvařil?
No, kdybych měl někoho pozvat... Tak asi půjdu nakoupit anebo něco objednám v restauraci (směje se).

Preferuješ nějakou specifickou kuchyni?
Oblíbenou asi ani žádnou nemám... Mně je celkem jedno, co sním. Občas si dám "čínu", ta mi chutná, potom si radši dám grilovanou krkovičku nebo tatarák. Moje strava je pestrá, nezaměřuju se jen na nějaký jeden druh. Na co mám chuť, to sním.

Kočky, kam se podíváš

Máš nějaké domácí mazlíčky?
Přítelkyně má dvě kočky, ale ty nechala doma ve Zvoleně. Ty jsme sem nepřivezli. Jsou to britské kočky, jedna je šedá a druhá taková krémová. Máma má vlastně taky kočky. Měli jsme i psa, ten je ale teď s bratrem, který žije s přítelkyní. Takže přítelkyně má dvě kočky, máma má tři kočky, dá se říct, že nás všude někdo čeká, když někam přijdeme. Všude nás má kdo přivítat.

Jsi víc na kočky, na psy, anebo neděláš rozdíly?
Nedělám v tom rozdíl. Mám rád i kočky i psy. A vůbec mám moc rád zvířata. Samozřejmě se psem si člověk pohraje jinak, než s kočkou, ale to je celé.

Stali se už kočky a pes těmi klasickými členy rodiny? Spí třeba s vámi v posteli a podobně?
No, začnu tím psem. My jsme ho nejdřív našli na ulici a nějak jsme si ho vzali k sobě domů. Hledali jsme majitele, ale nenašli, tak pak ten psík zůstal s námi. Chtěli jsme ho odnaučit, aby spával s námi v posteli, ale prostě…. lehl si na gauč, my jsme usnuli a on přišel za námi, takže s tím se nedalo nic dělat. Dá se říct, že ještě když ten psík bydlel s námi, tak ho mamina tak nějak rozmazlila. Jedl, co chtěl, spal, kde chtěl, takže takový rozmazlený pes. Kočky, ty s námi většinou nechtějí spávat v posteli, jen nad ránem, když ví, že jsme vzhůru, přijdou a lehnou si na postel nebo na nás a chtějí pohladit. Přijdou ale jen sem tam.

Kousek za Olomoucí se nachází ZOO, byl ses tam už podívat?
Byli jsme tam s přítelkyní už v létě. Byl jsem mile překvapený, protože jsem byl v ZOO jen na Slovensku a tato se mi líbila o dost víc. Máte to tam velmi pěkné a myslím, že tam asi půjdu znovu.

Které zvíře tě tam nejvíce zaujalo?
No tak nejvíc se mi líbily asi žirafy, a potom ti lvi nebo puma, či co tam bylo. Jeli jsme i tím malým vláčkem přes výběh, kde byli vlci, takže to bylo takové celkem fajn. I opice byly srandovní. Všechno tam máte pěkné.

Na Vánoce řízky se salátem

Nemůžeme nezmínit Vánoce (rozhovor proběhl 22. prosince – pozn. redakce). Jsi ten typ, co nakupuje dárky na poslední chvíli, nebo jsi pečlivý?
No, tak tento rok jsem nakupoval dárky o něco málo dříve než loni. Tehdy jsem nakupoval tak v pondělí, v úterý, dva dny před Vánoci. Bylo to i proto, že teď, jak bylo pondělí a úterý volné, jsem byl doma a dárky jsem dal rodičům i bratrovi už teď, takže jsem je musel koupit dřív, protože teď už nepojedu domů. Ale přítelkyni jsem kupoval dárek v sobotu, takže to se ještě dá (usmíval se). Není to úplně na poslední chvíli, protože potom je to už takové, že těch věcí je v obchodě méně, ani velikostí není tolik na výběr a hlavně je tam strašně moc lidí. Mně se moc nechce vrtat mezi lidmi a probírat se v regálech, když je všude shon. To moc nemám rád.

Jsi na klasiku, kapr či řízky a salát, nebo něco jiného?
Většinou máme zelňačku jako polévku, řízky se salátem, a potom ještě „opekance“, což jsou takové malé kuličky s mákem. Když někdo chtěl, tak jsme doma dělali ještě rybu. Ne kapra, ale normálně osmažené filé.

Rozdíly v kabině neexistují

Letos se v týmu sešla poměrně početná skupinka Slováků, jak to vnímáš?
Určitě je to dobré, protože si někdy vyjdeme jen tak my sami Slováci ven nebo zajdeme na večeři, ať už k někomu domů nebo do restaurace. Ale že bych nějak velmi vnímal rozdíl mezi Slováky a Čechy, tak to ne. Beru to jako jeden celek, jeden tým. Někdy si umíme líp zavtipkovat nebo zavzpomínat, pokud se bavíme o hokeji. Ale vycházím se všemi super, nedělím to.

Mluvil jsi o tom, že si čas od času s ostatními Slováky víc zavtipkujete. Je něco, na co jste nachytali Čechy v kabině?
Spíš bych řekl, že to bylo opačně, kluci nachytali nás, nebo teda mě (smál se). Například Kuba Matai mi řekl, že mám koupit brambůrky, tak jsem se ho zeptal, jestli jsou to u vás chipsy. Tak se smál, že ano (směje se). Ještě pár slovíček tam bylo, ale možná si na ně ani nevzpomenu. V létě například bedrový klb – kyčel, nebo záda, u nás je to chrbát. Takže takové drobnosti, ale že bychom se na tom velmi pobavili, to ne.

A co Olomouc? Co se ti ve městě líbí nejvíce?
Nejvíc? (zamyslel se) Teď asi ty vánoční trhy, protože je jasné, že Zvolen je menší město, takže je tam jen pár stánků a těch punčů taky není moc na výběr. Možná jeden, dva punče tam jsou. Líbí se mi, že je to náměstí pěkně spravené, dá se tam projít a něco prohlídnout. Takže asi náměstí se mi nejvíc líbí a vůbec tak celkově, celé město. Je to spíš takové historické město, řekl bych, takže je tu hodně kostelů a starších budov, které jsou pěkně zrekonstruované.

Andrej Podkonický jako podpora před reprezentací

Je nějaký spoluhráč, na kterého rád vzpomínáš?
Určitě je to Andrej Podkonický. Dá se říct, že jsem vždy vycházel se všemi, ale k němu jsem si našel asi nejbližší cestu, protože jsem od něj cítil podporu. Vždycky mi v různých věcech a situacích pomohl, takže na něj dost často vzpomínám. Jsem s ním i v kontaktu. Mám na něj jen ty dobré a pěkné vzpomínky.

I on hrával za slovenskou reprezentaci, dával ti nějaké rady?
On tam byl dřív než já, i potom v české extralize v Liberci, a pak v Brně. Když jsem šel do reprezentace, tak on jediný za mnou sám přišel a nějak mi psychicky pomohl, že tam nemám jít s obavou nebo nějakým strachem, ale uvolněně a hrát co nejlíp, jak umím. V těchto věcech mi domlouval. Pomohl mi ve spoustě věcí, jsou to sice maličkosti, ale někdy i ty dost pomůžou.

Co by sis vzal s sebou na opuštěný ostrov?
Na opuštěný ostrov? Tak to nevím, ale kdybych se tam ocitl nečekaně, asi bych nějak musel přežít s podmínkami, které bych na ostrově našel. Ale kdybych tam šel cíleně, že bych věděl, že si můžu něco vzít, tak asi takové základní věci. Něco na přežití, něco na jídlo, možná nějaké potřeby k založení ohně a určitě něco, co by mě spojovalo s rodinou, nějaký talisman, fotografii nebo možná nějaký dopis. Něco, na co bych mohl vzpomínat.

Jakou máš nejraději příchuť zmrzliny?
Mám rád, dá se říct, všechny. Čokoládovou, kiwi, pomerančovou, anebo šmoulovou. Výbornou zmrzlinu mají třeba v Šantovce. Byla tam jedna výborná, ale nevzpomínám si na název. Nejvíc mi ale chutná bílé Magnum, ten nanuk.