Členem starší ze štafet, a to A týmu, byl i brankář Martin Falter, pro kterého to byla v krátké době od jeho příchodu už druhá akce za HC Olomouc. Dvaatřicetiletý gólman absolvoval besedu na jedné ze základních škol, tentokrát se ale pořádně zapotil. A co mu proběhlo hlavou po nominaci do štafety? „Mně to až do poslední chvíle nějak nedošlo. Až když jsem odpoledne ležel doma na zahradě a přišlo mi na rozum, že budu muset někam jet a ještě ke všemu běžet, radost jsem neměl. Věděl jsem, že když jsem běhal ‚Cooperák‘, dal jsem asi 2400 metrů za dvanáct minut, což je zhruba stejně. Věděl jsem, že budu mít asi za dvanáct minut hotovo, takže to tak hrozné nebylo,“ usmívala se posila Kohoutů.

Brankáři se na ledě z části připravují jinak než zbytek týmu, během suché přípravy se ale ani jim běhání nevyhnulo. Martin Falter má z běhu rozporuplné pocity. „Je to spíš o tom, jak se s tím člověk narodí. Já jsem byl vždycky spíš lepší na sprinty, delší tratě absolutně neumím běhat a vypadám dost komicky,“ smál se. „Mně víc vyhovují kratší tratě, ale obecně platí, že útočníci jsou na tom líp,“ potvrdil odchovanec Vítkovic.

A tým se dlouho držel na předních příčkách, po doběhnutí třetí části se ale zjistilo, že si Hanáci spletli část trasy, a tak čekalo Jana Eberleho místo dva a půl kilometrů o osm set metrů víc. „Petr (Strapáč) přiběhl a na hodinkách mu to ukazovalo menší vzdálenost, než to měla být, tak jsme se bavili, jestli si to někde nespletl. Říkal, že někdo před ním běžel rovně místo doleva, a tak si taky nevšiml odbočky. Domluvili jsme se, že jeden úsek poběžím dvakrát, abychom měli všichni stejnou vzdálenost a bylo to férové,“ prozradil hokejista, který na Hané začíná svou druhou sezónu.

Nejnovější člen kohoutího kádru, Petr Strapáč, pak prozradil, co se vlastně cestou stalo a proč běžel trasu trochu jinak. „Závodník přede mnou mě trochu zmátl, protože původně běžel tam, kam se běžet mělo, ale pak na něj nějaký další závodník začal řvát, že běží špatně, otáčel se, tak jsem se nerozpakoval a běžel za nimi, abych, jako vždy, neběžel špatně, ale opět se mi to bohužel povedlo,“ přiznal. Jana Eberleho tak za úsek navíc patrně čeká odměna. „Zatím jsme to neřešili, ale asi mu budu muset koupit pivo nebo něco takového,“ smál se šestadvacetiletý útočník.

Druhou štafetu sestavili olomoučtí hráči z juniorů a dorostenců. Trojici Hanáků ve složení Jakub Galvas, Dominik Hajšman a Martin Urban ještě doplnil náhradník za Milana Ostřanského, kterého trápí zdravotní potíže, a to Michal Novotný. „Bylo to moc fajn, já si to opravdu užil. Tohle byl závod pro dobrou věc, a to se mi líbí. Rád takové věci podporuju. Bylo dobře, že tu byli i borci z áčka, takže jsme měli možnost se s nimi trochu srovnat. Doběhli o dost dřív, ale nevadí, jsme mlaďoši. Myslím, že jsme to doběhli dobře,“ neskrýval nadšení útočník staršího dorostu Martin Urban.

Protože byl A tým kvůli změně trasy nakonec diskvalifikován, byli mladší hráči jedinými, kteří dosáhli na medailové příčky. Trojice z mládeže skončila třetí, Kohouti ale doufali, že se umístí ještě lépe. „Je to úspěch i zklamání, každý si jde pro první místo. Měli jsme to dobře rozjeté, ale bohužel je z toho třetí místo. Nebo bohudík, těžko říct,“ usmíval se. „Určitě je to úspěch, nečekali jsme to,“ tvrdil Dominik Hajšman, který už má s akcemi pro fanoušky zkušenosti.

Hokejisté si odnesli také jedno „nej“. Jakub Galvas byl s časem 8:43 nejrychlejším běžcem štafet. „Je to skvělý pocit. Závod jsme brali vážně, takže jsem měl za úkol to pořádně nakopnout, a to se, myslím, povedlo, protože většinu tratě jsem se držel běžců, kteří tím žijí. Pomohlo mi to vydržet takové tempo, a protože oni běželi ještě další tři kola, nesprintovali v cíli tak jako já, kde jsem vlastně předal štafetu. Každý z nás odvedl slušnou práci a díky hokejistům áčka jsme se vyšvihli na třetí místo,“ přiznal určitou motivaci talentovaný obránce. „Chtěli jsme se dotáhnout na extraligové borce,“ doplnil svého kolegu Martin Urban.

Cíl se povedlo splnit i organizátorům, tedy Společnosti pro ranou péči, která na běh přilákala více lidí než v minulém roce. Smetanovými sady se tak prohnalo více než tři sta běžců a devět štafet. „Jsme spokojení. Měli jsme cíl, aby tu bylo alespoň 300 běžců, což se podařilo, takže šlo i o větší účast než v minulém roce. Posílili jsme i štafetové běhy, takže to nebyl souboj jen mezi házenkáři a hokejisty, ale zúčastnily se i další štafety, což bylo určitým zpestřením závodu. Dokonce vyšlo i počasí. Myslím, že díky tomu, že jsme nabídli i další aktivity, našly si všechny věkové kategorie něco,“ řekla Jarmila Juříčková, PR manažerka Společnosti pro ranou péči.

„Velmi si vážíme přístupu čtvrtého běžce štafety, Jana Eberleho, který běžel delší okruh, aby ‚chybu‘ Petra Strapáče napravil, bohužel ale nešlo postupovat jinak,“ vyjádřila se k diskvalifikaci A týmu hokejistů.