Petře, Dane, pamatujete si své první hokejové krůčky? Začínali jste spolu nebo se jeden k tomu druhému přidal až postupem času?

Petr: Ano, jistě, že si to pamatujeme. Bylo to na veřejném bruslení v Uničově, kam jsme jezdívali bruslit, a všiml si nás tam trenér přípravky, který nás pozval na první trénink. Začínali jsme společně, asi ve čtyřech letech.

Zkoušeli jste kromě hokeje i jiný sport?

Dan: Od malička jezdíme na hory, a tak nás oba velice baví jízda na snowboardu. Taky nás taťka vede k cyklistice. Peťa se dokonce zúčastnil pár závodů, na kterých se dobře umístil. Ještě nás oba velice baví fotbal a florbal, ale nijak vrcholově se těmto sportům věnovat nemůžeme, protože jsme většinu času na stadionu .

Chtěli jste být vždycky obránci nebo jste to zkoušeli i na jiných postech?

Dan: V obraně jsme začínali, a nikdy jsme nehráli nic jiného, až do letošní sezóny, kdy Peťa více než polovinu utkání za mladší dorost odehrál na křídle. I já jsem hrál asi poslední čtyři utkání v útoku, a musím říct, že mě to velice bavilo. Oproti obraně je to příjemná změna, pořádně si zastřílíte (smál se). Ale není to žádná sranda, oba jsme s bratrem zjistili, že v útoku je to velice náročné.

Trénujete spolu? Panuje mezi vámi zdravá rivalita?

Petr: Doma máme menší posilku, tak si vždy ve volném čase rádi spolu zacvičíme, a občas zajdeme zaběhat, anebo se projedeme na kole. Vždycky si ze sebe děláme navzájem srandu, a to nás hecuje na ledě i mimo něj.

Bylo někdy období, kdy chtěl jeden z vás nebo oba skončit?

Dan: Když jsme byli menší, tak pár takových to období bylo, ale vždycky to hodně rychle přešlo. Byli jsme rádi, že jsme to neudělali.

Hráli jste vždy spolu v obraně nebo až nyní v dorostech?

Dan: V obraně spolu hrajeme od doby, kdy jsme začali. Dokonce i v přípravce jsme byli obávaná dvojka (smál se).

Nejste úplně typická dvojčata, sami jste prozradili, že jste dvojvaječná, takže si příliš podobní nejste, bylo to ale v minulosti jinak? Pletl si vás někdo?

Petr:
Už když jsme byli menší, tak jsme si nebyli nijak zvlášť podobní, takže si nás většinou nikdo nespletl.

Dane, Petr se v minulém roce podíval do reprezentační šestnáctky, co jsi na to říkal?

Je super, že o něm trenéři ví. Moc jsem mu to přál, a myslím že kdyby nebyl sezónu a půl mimo led, kvůli problémům s kolenem, nedělalo by mu problém hrát v reprezentaci po boku Toma Dajčara, ale myslím, že když bude makat, může se tam znovu podívat (usmíval se).

Petře, nastupuješ i za starší dorost, probírali jste s Danem, v čem je rozdíl oproti mladšímu dorostu a na co se má připravit?

Starší dorost byl pro mě určitě dobrá zkušenost, ani jsem nepočítal, že si tam letos zahraju, ale jsem rád, že opak byl pravdou. Určitě jsme se o tom bavili, ale ne nějak do detailu, protože myslím, že každému je jasné, že přechod z mladšího dorostu do staršího bude náročný. Je to tvrdší a rychlejší.

Máte pocit, že se najdete na ledě i poslepu? Funguje tzv. telepatie dvojčat i v běžném životě? Jste si bližší?

Oba: Určitě! Za tu dobu, co spolu hrajeme, jsme už docela sehraní, ale vždycky to taky není tak jednoduché. I v běžném životě velice pomáháme. Bližší si samozřejmě jsme, protože od narození jsme pořád spolu.

Víte na ledě, co jeden od druhého čekat, a to třeba i více než od ostatních spoluhráčů?

Dan: Vím, že když jsme s bráchou na ledě, že se na něj můžu spolehnout. Je to super hráč, když jsem s ním v obraně, jsem mnohem klidnější, než když tam je někdo jiný.

Petr: Jelikož s ním hraju prakticky celý hokejový život, tak jsme na ledě jakoby spojení. Funguje zde mnohem lepší spolupráce než s kýmkoliv jiným a oba víme, co od sebe v dané situaci můžeme čekat. Taky mám velikou radost, když spolu bodujeme (usmíval se).

Jak byste jeden druhého charakterizovali?

Dan:
Petr je super hráč. Je velice šikovný a bojovný, ve svém ročníku bych řekl jeden z nejlepších, vždycky když pomáhal v mladším dorostu, odvedl obrovský kus práce, a pomohl k vítězství. Když hrál s námi, byl tým vždycky sebevědomější.

Petr: U Dana musím vyzdvihnout především šikovné ruce a velice tvrdou, přesnou střelu, kterou mu závidím (smál se). Má také velice dobré hokejové myšlení a umí tvořit akce.

Čím se dokážete navzájem vytočit?

Oba: Je spousta věcí, které dokážou naštvat oba dva. Nejčastěji je to spojeno s hloupými dotazy a poznámkami.

Dokážete si představit, že byste hráli proti sobě?

Abychom pravdu řekli, nikdy nás to nenapadlo, ale myslím, že by to bylo velice divné. Když na tréninku hrajeme proti sobě, většinou se dost hádáme (smáli se).

Jak byste zhodnotili uplynulou sezónu z pohledu mladšího i staršího dorostu?

Oba: V mladším dorostu se nám na začátku poměrně dařilo, ale potom bylo takové kolísavé období, kdy bylo poměrně dosti porážek a málo výher, což nás mrzelo i z toho důvodu, že se nám nepodařilo probojovat do play-off, ale na druhou stranu, jsme byli rádi, že jsme se nemuseli bát o sestoupení z extraligy a mohli si poslední zápasy užít. Poslední čtyři kola jsme vyhráli i nad velice kvalitním soupeřem, což krásně zakončilo sezónu.

Čeho byste chtěli v hokeji dosáhnout?

Oba: Samozřejmě jako snad každý hokejista, živit se hokejem, ale je to velice těžká cesta, tak uvidíme. A v neposlední řadě, musíme dodělat školu.