Určitě jsme tu chtěli vyhrát, ale nevyšlo to, jsme rádi alespoň za bod, řekl po utkání s Libercem Dominik Bauer
K poslednímu venkovnímu zápasu nadstavbové části vyrazili olomoučtí junioři na sever Čech. V Liberci čekala mladé Kohouty odveta s Bílými Tygry, v domácím utkání totiž Hanáci nastříleli jen polovinu branek a po nepovedeném utkání padli 4:8. Ani vstup do druhého zápasu se juniorům nepovedl. Stejně jako v několika předchozích zápasech inkasovali a manko museli dotahovat. Stejná situace se opakovala ještě dvakrát, po třetím gólu Libereckých to s juniory nevypadalo vůbec dobře, když prohrávali 2:3, minutu před koncem základní hrací doby však srovnal Konečný.
Utkání tak pokračovalo prodloužením, v tom však branka nepadla. O vítězství Tygrů 4:3 tak nakonec rozhodly samostatné nájezdy. „Myslím, že jsme hráli docela solidně oproti některým předchozím zápasům. Nechali jsme si ale utéct konec zápasu, naštěstí však Martin Konečný minutu před koncem srovnal. Určitě jsme tu chtěli vyhrát, ale nevyšlo to, jsme rádi alespoň za ten bod,“ byl rád Dominik Bauer.
Během prodloužení si oba týmy převahu nad ledem téměř přesně rozdělily, zatímco první polovině vládli Tygři, v té druhé se otěží chopili Kohouti. Tlak do branky ale nepřinesl gól ani na jedné straně. „V prodloužení nám už asi docházely síly. Chtěli jsme udělat ještě nájezdy, pro diváky,“ usmíval se devatenáctiletý hokejista.
Olomoucký centr v posledních zápasech sbíral bod za bodem, ani utkání s Bílými Tygry nebylo výjimkou, když ve druhé třetině srovnával na 2:2. „Asi až na zápas s Třincem to tak bude. Je to tím, že jsme začali dostávat víc prostoru na ledě a nám se s Marklysem (Tomášem Marklem) a Betysem (Šimonem Betákem) hraje dobře,“ chválil své parťáky.
Právě lajně ve složení Beták – Bauer – Markl se začalo od začátku nového roku dařit, až na dvě výjimky nebyl zápas, kdy by alespoň jeden ze tří jmenovaných nebodoval. „Nasbírali jsme pár bodů, začali jsme si víc věřit a asi to jde teď tak trochu samo. Hrajeme víc než předtím, když jsme byli taková ta lajna v podstatě jen do počtu,“ těšilo hráče s číslem 14 na dresu.
Byl to náš poslední letošní zápas za juniorku, chtěli jsme si ho užít, shodli se Rašner, Kochta a Škůrek
K poslednímu představení letošní sezóny nastoupila juniorka Kohoutů na vlastním ledě. Mladí Hanáci věděli, že nemají co ztratit, dveře do vyřazovacích bojů totiž byly už několik zápasů zamčené. Olomoučtí tak hráli hokej jen pro diváky a pro vlastní zábavu, což se nakonec ukázalo jako nejlepší recept na vítězství. Jejich vyzyvatelé z Plzně totiž juniory podcenili a Kohouti využili téměř každé příležitosti, aby naivitu Plzeňských potrestali. Poslední zápas se ale nesl ve znamení kuriozit a zajímavých momentů, příležitost vyjádřit se k průběhu tak dostali hned tři hráči.
Jedním z těch, kteří zažili poněkud neobvyklý hrací den, byl talentovaný obránce Alex Rašner. Ten vyměnil své místo před vlastní brankou za místo v útoku. A dařilo se mu! Proti modrobílým totiž zaznamenal dva góly. „Trenér mi řekl, že nemá místo v obraně, proto mě dal do útoku. Góly? To už je štěstí, měl jsem tam víc šancí, které jsem nedal, tak aspoň něco. Dva góly, to jde,“ prohlásil hráč, který se po ledě prohání s číslem 27.
Mladý bek měl během víkendu nabitý program, v pátek a sobotu odehrál dvě utkání za starší dorost, kde bojoval o postup do play-off, v neděli pak nastoupil za juniorku Olomouce. I v zápasech staršího dorostu si pro nedostatek útočníků vyzkoušel, jaké to vlastně je v útoku. Během dvou utkání se staršími dorostenci nasbíral čtyři asistence. „Bylo to v pohodě, za starší dorost se tolik nenadřu, jako za juniorku, takže to nebylo tak špatné,“ popíral možnou únavu.
Svou chvilku slávy si mohl po několika nepovedených zápasech vychutnat i gólman Jakub Kochta, který téměř přesně v polovině zápasu za stavu 4:0 nahrazoval v bráně Martina Slezáka. „Já jsem původně nevěděl, jestli vůbec budu chytat. Že se protočíme, jsem zjistil až v první třetině. Pak se mě trenér ještě ptal, jestli chci jít do brány, tak jsem řekl, že ano,“ komentoval svůj nástup do brankoviště.
Stejně jako zbytku týmu, ani mladému gólmanovi se v předchozích několika zápasech nedařilo. Příležitost, postavit se po nepovedených zápasech znovu do brány dostal nejprve trošku netradičně pět minut před koncem v utkání na ledě Třince. V duelu s Plzní si však brankář Kohoutů sáhl na puk víckrát. „V Třinci jsem byl v bráně jen krátkou dobu, proti Plzni už půlku zápasu. Ve třetí třetině měli celkem tlak do branky, takže jsem si zachytal,“ tvrdil devatenáctiletý strážce svatyně.
Vydařené poslední vystoupení juniorů v sezóně 2013/2014 bavilo nejen hráče, ale i přítomné diváky. Ti neváhali a oba brankáře za dobré zákroky oceňovali potleskem. Protože se ale zdálo, jako by Plzeň teprve ke konci zápasu zjistila, že Kohouti rozhodně nechtějí nic vypustit a hnala se také za gólem, nenudil se právě gólman, který do utkání nastoupil jako druhý. „Diváci mi hodně pomáhali, tleskali při každé střele, kterou jsem chytil. Bylo to fajn, asi věděli, že je to pro některé poslední utkání za juniorku. My si to chtěli užít a fanoušci nás v tom podporovali,“ usmíval se olomoucký odchovanec.
Největší potlesk a výbuchy smíchu ale zaznamenal Kochta ještě na střídačce. U prvního gólu Alexe Rašnera totiž nahlásili rozhodčí jako asistujícího hráče právě olomouckého brankáře. Ten si tak užil pár vteřin bouřlivého potlesku za asistenci z hráčské lavice. „To je taková kuriozita. Sudí přijel na střídačku a ptal se, kdo u toho gólu asistoval, já si z nich trošku vystřelil a nahlásil jsem sebe,“ smál se.
Třetím hráčem, který dostal prostor pro zhodnocení zápasu, byl David Škůrek. I ten měl důvod k radosti, jako první totiž rozvlnil síť za gólmanem. „Byl to poslední zápas v sezóně a pro některé i poslední zápas v juniorce, tak to bylo takové…zvláštní. Hlavně asi Plzeň snad dostala nařízeno, že nemají vyhrát, nebo chtěli jít do play-off z posledního místa. Vůbec nic totiž nehráli, a my jsme mohli hrát v pohodě,“ vracel se k utkání kapitán juniorů.
Že se juniorka domácích hrou baví, bylo znát od prvních okamžiků, po dlouhé době opět působila uvolněným dojmem. „Určitě si to někteří vyloženě užívali. Třeba Alex Rašner hrál v útoku, to pro něj byla taková pohodička, měl i nějaké body,“ vyzdvihl svého spoluhráče dvacetiletý hráč.
Rašner ale nebyl jediným z obránců, kteří v utkání bodovali, i Škůrek se zapsal na listinu střelců. Jeho trefa ale mířila už od míst typičtějších pro obránce, tedy od modré čáry. Neuvažoval trenér o tom, že by i Škůrka poslal do útoku? „Myslím, že by to možná ani nebyl dobrý nápad. V útoku je to trošku fyzicky náročnější, takže bych tam možná ani nic neuhrál,“ přemýšlel hokejista s číslem tři na zádech.
Šancí měl ale hanácký bek ještě o něco víc. Nepředháněli se tedy s Rašnerem v tom, kdo nasbírá v utkání více bodů? „Něco jsem ještě zkoušel, dát dva góly nebo to třeba ještě nějak upravit. Byl to můj poslední zápas za juniory, tak jsem si to chtěl užít. Škoda, že tam ještě něco nespadlo. Alex (Rašner) to měl jednodušší, protože v útoku měl těch šancí přece jen o něco víc, něco mu tam i servírovali. Jednou to tam krásně projel a zasunul puk do prázdné. To od něj byla krásná akce,“ nešetřil chválou.
Vysoký obránce se ale vryl do paměti fanoušků i jedním krásným hokejovým momentem, když jen menším postrčením poslal útočícího hráče Plzně z útočného pásma hostů zpět do střední části. Hostující hráč pravděpodobně příliš nepočítal se Škůrkovým zákrokem, a tak se do středního pásma vracel doslova kotoulem. „Chtěl jsem to hodit na dlouhou a on mi tu přihrávku chytil, tak jsem to chtěl nějak zahasit. Bohužel neuhnul, tak jsem ho shrnul,“ dodal pobaveně hráč, který juniorskému týmu vypomáhal na výjimku.
