Petře, překvapil vás před dvěma lety postup Olomouce do extraligy?
V baráži člověk nikdy neví, ale Olomouc se na hraně pohybovala už několik let a myslím, že si postup zasloužila. I město samotné. Pamatuju si, že když jsem chodil na hokej jako dítě, město tím žilo. Celý kraj je celkem hokejový. Do toho ještě spadla Sigma. Že bych byl z postupu překvapený, to ne. Je to úspěch. Jen je škoda, jak to pak dopadlo, kdyby to nepokazili, zasloužili by si i play-off.
Měl jste čas sledovat výsledky v minulé sezóně?
Ano! Na začátku jsem byl zraněný, takže jsem stihl první domácí utkání. Líbilo se mi, jak kluci hráli. Pak měli úsek sezóny, kdy se jim přestalo dařit, zranil se gólman a měli problémy. Když jsem viděl záznamy utkání, líbilo se mi to, hráli takový hezký hokej. Je škoda, že odešel Erik Hrňa, který tu dával hodně gólů a mančaft fungoval. Potom se dostali do krize. To ale i Slavia, a ta se z toho nedostala. Na to, že byli první sezónu v extralize, myslím, že první polovinu hráli výborně.
Jste olomoucký odchovanec, ve starším dorostu jste patřil k tahounům, dá se říci, že je pro vás Olomouc i po takové době od odchodu srdcovkou?
Je! Strávil jsem tu poměrně dlouhou dobu. Byl jsem v Olomouci asi od šesté třídy až do staršího dorostu, kdy jsem jako druhoročák odcházel do Havířova. Žákovská léta jsem strávil tady a s dorostem jsme vyhráli třikrát titul. S Ivošem Kratěnou jsme měli dobrou sezónu. Mám na Olomouc jen dobré vzpomínky.
Asi není tajemstvím, že váš otec, Václav Vrána, působí v klubu jako trenér. Ptáte se ho na dění kolem klubu?
Táta tu trénuje šestou a sedmou třídu už roky. Když jsem v cizině, občas se ho zeptám, co se tu děje, ale on až tak do zákulisí nevidí. Trénuje mládež a kolem áčka se tolik nepohybuje, ale když má čas, na nějaký zápas zajde, takže nějaké zprávy mám. Není to nic extra, jako kdyby trénoval přímo chlapy.
Proč jste se rozhodl letos trénovat v Olomouci?
Jednal jsem v Rusku s týmy, se kterými jsem se nedohodl. Nebylo to to, co jsem si představoval. Jelikož jsem se rozhodl pro Švédsko, a tam se začíná později, musel jsem najít způsob, jak půjdu na led. Vyřešil jsem to tak, že jsem zůstal doma ve Šternberku a dojížděl do Olomouce, což pro mě bylo nejlepší řešení. Mohl jsem být v Praze, ale řekl jsem si, že posledních pár týdnů radši strávím tady s rodinou. Narodil se nám syn, tak jsme chtěli, aby ho i naši viděli.
Vzhledem k počtu hráčů v A týmu, jste se připojil k juniorům, kteří se stále ještě učí, jak se vám s nimi trénovalo?
V pohodě, já jsem taky rád, že jsem rád (smál se). Byly to pro mě první tréninky, takže jsem rád, že jsem se dostal na led a osahal si nové rukavice, brusle a další věci. Myslím, že trénují kvalitně. Tréninky jsou připravené dobře, jen led je ještě špatný. Prvních pár týdnů v létě to ale všechno bývá těžké. Jsem rád za možnost být tady a zabruslit si.
Novým trenérem juniorky je dlouholetý kouč áčka Petr Fiala. Věděl jste, co čekat? Co na tréninky říkáte?
Pana Fialu znám, je tu už dlouho. Jsem tréninky mile překvapený. Pokud budou trénovat tak, jak trénují, budou mít z čeho vybírat, kluků je tu hodně. Bude to zajímavé. Myslím, že se letos nepadá, což je jen dobře. Nebude na ně takový tlak a budou moci zapojit mladší hráče. Nebudou hrát jen o udržení, ale budou si moci vyzkoušet různé další věci.
Proč jste se po čtyřech letech v KHL rozhodl pro přestup do Švédska?
Těch důvodů bylo víc, jeden z hlavních je to, že se nám narodil malý a Rusko by bylo složitější, tím ale netvrdím, že je to špatné. Nebylo by to asi fér ani vůči ženě, protože si toho se mnou prošla hodně. Další věc je to, že nabídky sice byly, ale nebylo to to, co jsem si představoval, tak jsem se rozhodl pro Švédsko. Měl jsem nabídky z Čech, ale říkal jsem si, že se ještě vracet nebudu, i když by to pro nás asi bylo nejjednodušší. Je mi 30 let a chtěl jsem zkusit ještě Švédsko, protože tam se můžu posunout zase dál. Je to nová zkušenost i do budoucna, poznám nové lidi. Navíc byl zájem i z jejich strany, což je také důležité.
Uvažoval jste o tom, že byste se někdy vrátil do Olomouce?
(usmívá se už na začátku) Už mě to napadlo. Před pár lety jsme si s Davidem Krejčím dělali srandu, že bychom tu spolu mohli skončit, ale problém je, že už vlastně ani nejsem hráč Olomouce a otázkou je, jestli za mě bude Olomouc ochotná zaplatit Vítkovicím za přestup. To je docela záludná otázka, protože mi bude přes třicet a pořád budu řešit, jestli můžu nebo nemůžu. Většinou vás kluby jinam pustit nechtějí nebo za nějaké odstupné, a pak je otázka, co na to Olomouc. Nebudu lhát, že jsem o tom nepřemýšlel, říkal jsem si, že by bylo hezké si tu zahrát, ale kdo ví, co bude za pár let.
Co říkáte na atmosféru, a nejen během zápasů, která v Olomouci v rámci hokeje panuje?
Když jsme se byli podívat na první zápas, byl jsem nadšený, protože bylo vidět, že jsou tu do toho lidi zapálení. Myslím, že to v extralize není obvyklé. Něco jiného je Brno, to je extrémní, to víme všichni. To, co tu bylo v prvních zápasech, se mi hrozně líbilo. Později už jsem tu nebyl, když se nedařilo, ale bylo vidět, že je plno a lidi jsou rádi, že tu extraliga je. Doufám, že budou podporovat klub dál. Je to těžké. Sezóna je ovlivněná spoustou věcí, včetně zranění, kluci se snaží a někdy to nejde. Když odejdou diváci, je to nepříjemné a kluky to mrzí. Přál bych si, aby to bylo lepší než loni a užili si play-off. Kvůli play-off se hraje celý rok, pro hráče i fanoušky je to největší zábava.
