Jaký vztah s bratrem máte a jak spolu komunikujete, navíc když jste už nějakou dobu od sebe na tisíce kilometrů daleko?
Myslím si, že vztah máme perfektní, je to asi můj nejbližší člověk. I když se prakticky nevidíme, minimálně jednou za rok letím za ním do Detroitu. Jinak jsme však spolu v kontaktu více méně každý den buď přes telefon nebo přes Skype. Podle mě je náš vztah velice dobrý.
Mezi vámi je věkový rozdíl pěti let, jak jste spolu vycházeli v dětství?
Věkový rozdíl nám větší problém v dětství nedělal, ale dá se říct, že já jsem byl vůči němu někdy trochu provokativní, takže samozřejmě občas nějaké hádky byly. Ale myslím si, že jsme spolu vyrůstali naprosto bez potíží. Jak už jsem zmínil, on je pro mě asi nejbližší člověk, kterého mám. Když jsme byli malí, byla to taková klasika. Nějaká sranda, provokace, zejména tedy ode mě (směje se).
Byl hokej věcí, která vás oba spojovala už v dětských letech?
Samozřejmě. Já jsem k němu vždycky vzhlížel, protože byl o pět let starší. Co se týče profesionality, je takový můj vzor. Když se podívám na jeho kariéru, dá se říct, že jsem ho zkoušel jako by pronásledovat. On byl tři roky v Pardubicích, pak šel do Kanady, já jsem se vydal prakticky stejnou cestou, akorát s tím rozdílem, že mě za mořem nedraftovali do NHL. Kubu draftoval Detroit Red Wings, tím pádem dostal šanci se tam chytit, mě to štěstí nepotkalo, a proto jsem se vrátil zpět.
„Ublížilo mi mistrovství světa do 18 let“
Co podle vás chybělo k tomu, abyste byl do Nation Hockey League také draftován?
Vím, že v tom roce okolo Vánoc, kdy jsem měl šanci být draftován, jsem měl nějaké předpoklady, že by to mohlo vyjít. Myslím si však, že mně ublížilo mistrovství světa do 18 let. S juniorkou jsme v QMJHL vypadli v play-off, a tak jsem měl možnost na ten šampionát jet. Jenže tam mi to hrubě nevyšlo, kdybych odehrál lepší turnaj, měl bych asi větší šance. Mělo to podle mě velký odraz na draft. Ale už je to za mnou, příliš se za tím neohlížím. Doufám, že toho nebudu do budoucna litovat.
Mrzelo to v ten moment hodně? Přece jenom v tomto směru, co se týká draftu do nejlepší ligy světa, jako kdyby vyšly ty tři roky strávené za mořem vniveč.
No, myslím, že to byla obrovská škola, říkají to i ostatní kluci. Kdo si to přímo neprožije, může to těžko posoudit. Po stránce hokejové to bylo neskutečné, otevřelo mi to oči. Ono se řekne, že je to „jen“ juniorská liga, ale ono se to tam všechno tlačí do NHL. V těchto mládežnických soutěžích hrají hráči, kteří se připravují na vstup do té nejlepší ligy, co může být. Snaží se do ní dostat. Počínaje vedením klubu, trenéry a konče hráči, vše je tam směřované tak, aby ti nejlepší mohli hrát v NHL.
Když odchází takhle mladý člověk všeobecně do neznámého prostředí, navíc do cizí země, kde je najednou sám, donutí ho okolnosti rychleji vyspět?
Já už jsem šel vlastně od třinácti do Pardubic, kde jsem byl tři roky do sedmnácti, pak jsem šel do Kanady, takže jsem už byl trochu zvyklý. Ale je pravdou, že to člověka ovlivní. Osamostatníte a ztratíte takový ten přímý kontakt s rodinou, zázemí a není to jak doma, tudíž to má své výhody i nevýhody. Myslím si, že jsem vyspěl rychleji, když jsem odešel.
Někteří trenéři kritizují odchody hráčů za moře v útlém věku. V širokém spektru však nakonec i ti, kteří se v zámoří neprosadí a vrátí se do Evropy, mají nad těmi, co zůstali, navrch. Co si o tom myslíte vy?
Když to vezmu osobně, já jsem to viděl u svého bráchy, který byl draftovaný, tak jsem to chtěl zkusit taky. Já jsem byl v Pardubicích, měl jsem tam sice smlouvu, ale vím, že bych v té době za áčko určitě nehrál. Bylo to za časů, kdy ještě nebyla žádná pravidla a na mladé hráče se to extrémně nehrálo. Teď se ta doba však trochu změnila. Já to měl tedy od začátku tak nestavené, že to půjdu zkusit za oceán. Sice to nevyšlo, ale v žádném případě toho nelituju.
„Detroit je jako Real Madrid“
Bratr Jakub v prvním týmu Detroitu už nějakou dobu hraje. Ptáte se ho i na to, jaké to je, hrát po boku hráčů jako jsou Henrik Zetterberg, Pavel Dacjuk nebo od nové sezóny Daniel Alfredsson a spoustu dalších hráčů?
Jo … už jsem je viděl i naživo. V kabině i všude jinde jsou to normální kluci a je samozřejmostí, že se zajímám o to, jak hrají. Jsou to hráči, kteří hrají i okolo 25 minut na zápas, jsou to lídři. Zajímám se o ně, sleduju vše, co se děje okolo Detroitu a bráchy.
Zmínil jste, že za bratrem létáte zhruba jednou za rok. Kolikrát už jste navštívil utkání v Joe Louis Areně, domácí hale Rudých křídel?
Těžko říct, ale myslím si, že takových 20 zápasů už jsem naživo viděl. Někdy tam letím i po letní přípravě a ještě spolu s bráchou trénujeme, v době, kdy oni s přípravou zrovna začínají. Už však jenom vidět ta utkání je velká zkušenost, hraje se jiným stylem. Je to zážitek.
Když hraje Detroit s bráchou v sestavě nějaký šlágr, přivstanete si v noci a podíváte se?
Takto v sezóně, když máme tréninky, tak ne. Ale většinou, když máme po sezóně a v NHL se hraje play-off nebo se hraje v nějaký dobrý čas někdy kolem večera, podívám se. Když ne, tak zhlédnu jen na sestřihy na NHL.com. Sleduju to, celá liga mě zajímá.
Organizace Red Wings je známá tím, že si své talenty nejdřív pořádně prověří na farmě, někdy je to i pár let. Váš bratr Jakub nebo například aktuální brankářská jednička Američan Jimmy Howard nebyli výjimkou. Měl Jakub někdy nutkání, že by chtěl požádat o přestup nebo přemýšlel o návratu zpět do Evropy?
To říkáte dobře. Tak to prostě je, i on si to musel vybojovat. Detroit je podle mě asi nejlepší klub na světě, protože postoupili 22 krát v řadě do play-off (1991–2013), což je úplně neskutečné. Když se třeba podívám na Chicago, které bylo ještě před několika lety někde dole a muselo projít výraznou obměnou kádru, zato Detroit se drží stále mezi nejlepšími. Myslím, že Detroit je něco jako ve fotbale Real Madrid. Samozřejmě měl brácha nutkání, že chtěl být vytrejdovaný, že už to psychicky nemohl vydržet. Navíc byl draftován vysoko (2005, 1. volba Detroit Red Wings, 19. celkově), takže doufal, že se to zlomí. Ale zlomilo se to až od předminulé sezóny a myslím, že to bude ještě lepší a lepší. Podle mě si to už vytrpěl a teď ho čeká ta lepší část kariéry.
„Šoči? Brácha určitě šanci má“
NHL na začátku loňského ligového ročníku postihla výluka. Nedoufal jste v to, že byste si mohli zahrát spolu?
Ani jsem o tom moc nepřemýšlel. Já jsem sezónu začal špatně, moc mi to nešlo. Už jsem to říkal hodněkrát, že mi to v Šumperku moc nesedělo. Doufám, že to ale jednou vyjde a zahrajeme si spolu, i když by možná bylo lepší, kdybychom se utkali proti sobě, protože když jsme spolu něco hráli, bylo to takové vyhrocené. Možná se víc těšíme na to, až si zahrajeme proti sobě (usmívá se).
6. ledna zveřejní trenér národního týmu Alois Hadamczik nominaci na olympijský turnaj v Soči a ani Jakub není vůbec bez šance. Vedli jste už spolu konverzaci na tohle téma?
Šanci určitě má, ale někde jsem četl, že asi deset míst v nominaci už je jistých. Bude se určitě jednat o Židlického a spol. Já doufám, že se na olympiádu dostane, ale když se to nepovede, svět se nezboří. Byla by to škoda, je to však otevřené. Uvidíme, jak to dopadne.
Poslední otázka bude směřovat na to, zda Jakub z dálky sleduje vaše statistiky, jak se vám nyní daří a co na to vlastně říká?
Stejně jak já sleduju ho, tak on sleduje mě, zajímá se. Určitě je rád, že mi to jde lépe než minulý rok. Právě on je jeden z mála, který ve mně věřil za každé situace, i když se mi zrovna nedařilo. Jsem rád, že mu tu jeho důvěru svým způsobem teď vracím.
FOTO: Osobní archiv Denise Kindla, bleacherreport.com, sport.aktualne.centrum.cz
