Tomáši, proč jste se rozhodl pokračovat jako trenér gólmanů?
Práce s dětmi mě baví. Hokej jsem hrál od pěti led, a tak jsem chtěl na ledě nějak pokračovat, když už nevyšla hráčská kariéra.

Nebude vám trochu chybět, že už to nebudete vy, kdo bude stát mezi třemi tyčemi?
Myslím si, že ne. Ukáže se to až časem, zatím mi to ale nechybí.

Už v minulém roce jste pomáhal s tréninky přípravky, co vás na tom nejvíce bavilo?
Určitě to, jakou mají kluci chuť pracovat. I to, jak hltají každé moje slovo. To, co jsem řekl, bylo pro ně skoro svaté.

Měl jste pocit, že jste pro malé brankáře určitým vzorem?
Nějaká autorita určitě byla. Myslím, že pochopili, že nejsem jen jejich kamarád, ale i jejich trenér.

Co je vaším cílem v nové funkci?
Chtěl bych, aby to kluky a Máju bavilo, rádi chodili na zimák a abychom jim sport nezhnusili.

Co pro vás ještě jako hráče bylo u trenérů důležité?
Rozhodně komunikace. Když tu byl Trvka (Jiří Trvaj), brával nás na video. Ještě v mladším dorostu nás trénoval Rosťa Haas. Když jsem cokoliv potřeboval, přišel jsem za ním a on mi všechno vysvětlil.

Věděl Jiří Trvaj, že chcete po ukončení aktivní kariéry pokračovat jako trenér?
Věděl. Trénoval jsem s ním už minulý rok. Když nemohl, zaskočil jsem za něj já. Dal mi spoustu rad, protože jsem do toho nemohl jít jen tak. Bylo toho tolik…

Na olomouckém zimáku jste vyrostl, patříte mezi odchovance. Jaké to pro vás je, že teď budete pokračovat v jiné funkci?
Je to nádherné. Dá se říct, že se mi na zimáku líbí (usmíval se).