Foto: Tadeáš Linek

Jaké máš pocity po dlouhé době v Olomouci?
Jsem po nějakých dvou měsících zpátky v Olomouci a pocity jsou dobré. Oběhal jsem všechny kamarády, známé, ale potřeboval bych ještě dalších pět dní, aby to bylo komplet (smích). V létě se vrátím znovu a ještě jdu v dalším týdnu na galavečer.

Byl to náročný návrat?
Ani ne, spíše bylo vše v poklidu. Jsme tu i s dětmi, takže jsme nějak nepařili, spíše jsme to drželi v pohodě. Chtěli jsme hlavně na trhy, což se nám povedlo teď dva dny v kuse, takže jsme spokojení.

Jak sis užil děkovačku?
Bylo to takové rychlé, po zápase jsem je míval delší (smích). Tam jsem se vždycky vybláznil. Bylo to moc pěkné.

Dokázal bys vypíchnout pár momentů, na které z Olomouce nejvíce vzpomínáš?
První sezona byla za mě úplně nejlepší. Potom David Krejčí, ale ze začátku jsme měli sezony výborné, takže je těžké vypíchnout konkrétní moment.

Když jsi tehdy přišel do Olomouce, dovedl by sis představit, že tu budeš tak dlouho?
Určitě ne. Člověk někam vždycky jde, na Slovensku jsem byl nějakých pět let, potom jsem oběhal čtyři kluby za dva roky. Jak má člověk děti, už se mu nechce moc stěhovat. Vždycky jsem byl v Olomouci maximálně spokojený, takže jsme vždy prodlužovali a prodlužovali, dokud z toho nebylo deset roků.

Celý Braňův hokejový příběh si můžete přečíst zde

Konec byl způsobený hlavně zdravotními problémy? Kdyby se neobjevily, chtěl bys pokračovat?
Určitě bych pokračoval. Nevím, jestli by to bylo v Olomouci, nebo bych se vrátil domů, to je těžké odhadnout. V podstatě jsem měl ještě na rok smlouvu, i když jsem vůbec nenastoupil. Bylo to zdravotními problémy a už sezonu před tím jsem se skoro polovinou protrápil. Končil jsem se zvláštními pocity, a pak se mi popravdě ulevilo, když jsem skončil. Kdyby to ještě šlo, určitě bych to táhl ještě dva nebo tři roky. Končil jsem ale v takových bolestech, že když se mě někdo ptal na pocity, více se mi po konci ulevilo, než že by mi to bylo líto.

Byly to dopady těžkého zranění na krku?
To je těžké odhadnout. To byl krk, ale mám také problém s kyčlemi, kde mi vznikaly výrůstky a záněty. Po měsíci jsem vždy šel trénovat, dva dny byly dobré, a pak se to zhoršovalo a v pátém nebo šestém dni jsem nebyl ani pořádně schopný si sednout na gauč. Dají se tam dávat párkrát obstřiky, ne nonstop, a operovat kyčel v mém věku, to bych se na 110 % už nevrátil.

Co bude dál?

Jaký je život bez hokeje?
Zvláštní. Nechybí mi ani tak moc trénování, ale spíše kabina. Spíš přesun do Nitry byl náročný, hlavně tedy tím, že jsme v Olomouci byli už dlouhou dobu. Stále si zvykám, abych se přiznal.

Chtěl jsi jít domů, nebyla varianta i zůstat v Olomouci?
Od začátku jsme byli domluvení se ženou, že se vrátíme domů do Nitry. Trošku jsem se bál o děti, jak to budou zvládat. Vyrůstaly tady, malá se tu i narodila. Ony byly ale nejvíc v pohodě a říkaly, že táta by se hned vrátil do Olomouce (smích). Jsem tu asi potřetí za poslední tři nebo čtyři měsíce a rád se tu vracím.

Co jsi za dobu, od které netrénuješ, stihl?
Hrozně moc, vyzkoušel jsem si nějakou práci a pomalu začínám trénovat i gólmany. Spíše individuálně, zatím jen párkrát do týdne, abych to s ledem moc nepřeháněl. Potom uvidím, rýsují se mi nějaké zajímavé věci. Hledám nějakou méně zavazující práci, abych měl více volného času.

Čemu se chceš ve volném času s rodinou věnovat?
Malý hraje hokej a fotbal, malá zase chodí na koně, takže máme stále něco. Minulý rok jsem objevil po 23 letech kouzlo lyžování, takže tam mám i nějakou lyžovačku dohodnutou. Potom budeme plánovat prodloužené víkendy a dovolené. Na jednu stranu je hokejový život super, na druhou si takovéto věci normálně nemůžete dovolit, takže si to snažím užívat.