Štefane, s Ústím jste nakonec prohráli 1:3, přestože jste dlouho vedli. Jak se srovnáváte s porážkou?
Porážka je pro nás trochu krutá, myslím si, že remíza by byla zaslouženější a pro nás samozřejmě přijatelnější.
Co bylo v zápase rozhodující?
Nepodařilo se nám vstřelit druhý gól. Pokud bychom soupeři odskočili, hrálo by se nám určitě lépe. Ústí bylo nebezpečné celý zápas, je pravda, že ve třetí části jsme se zbytečně zatáhli. Začali jsme bránit, a to je voda na mlýn soupeři. Dokáže se dostat do tlaku a vsítit z dorážek nebo ze střel zblízka gól.
V mnoha případech přijedou soupeři do Olomouce betonovat. Teď ale hrál první s druhým, bylo to na ledě poznat?
Ústí sem bránit nepřijelo. Většina soupeřů přijede čekat, co s nimi v první třetině provedeme. Když nic, tak začnou kousat. Slovan si hrál svou hru a nečekal na nic. My jsme ho padesát minut prakticky k ničemu nepustili, a pak jsme se na posledních deset minut stáhli, což bylo přesně to, co soupeř chtěl.
Do branky jste se vrátil po delší době, jste se svým výkonem spokojený?
Se svým výkonem jsem spokojený, chytalo se mi dobře, ale prohra mě mrzí. Šel jsem do brány po měsíci. Káša (Libor Kašík) mi to skvěle rozjel, mančaft je našlapaný, o to pro mě byla situace jednodušší, protože v týmu panuje pohoda. Prohra ale netěší nikoho, doma rozdávat body nechceme.
Sice jste dvakrát inkasoval, ale ani za jeden gól jste nemohl. Souhlasíte?
Obě branky byly nešťastné, odrazilo se to přímo k zakončujícímu hráči. To by se stávat nemuselo. Těžké sny z nich mít nebudu. Je to škoda, zápas se vyvíjel tak, že se puk mohl odrazit i někam jinam. Ty dorážky jsme mohli pokrýt, zbytečně jsme ale létali a před bránou se otevřel prostor.
Gólmani jsou pryč
Zajímavý problém muselo řešit vedení HC Olomouc. Kohoutům totiž v současnosti nechybí jen Libor Kašík, který reprezentuje v kategorii U20, ale i stabilní jednička juniorky Jan Lukáš. Toho si totiž vybral trenér reprezentační devatenáctky Jiří Juřík. Jan Lukáš tak odcestoval na turnaj do Karlových Varů. Žigárdymu proto kryl záda devatenáctiletý Lukáš Dusík, který je v olomoucké juniorce dvojkou. Dobrá škola, nemyslíte?
Cítil jste před zápasem o něco větší trému než obvykle? Přeci jen měsíc jste nechytal.
Ano, nervóznější jsem byl. Sedět měsíc na střídačce bez zápasového zatížení není nic příjemného. Na druhou stranu to pro mě není nová situace. Chtěl jsem sobě, mužstvu i trenérům dokázat, že když půjdu do brány, nemusí z toho mít strach. Máme dva vyrovnané gólmany a letos můžeme útočit vysoko.
Na stadion dorazilo přes dva tisíce diváků. Mrzí vás prohra hlavně kvůli nim?
Určitě mě to mrzí. Důležité však je, že jsme zápas neodchodili. Kdybychom ho odchodili a Ústí si v pohodě pohlídalo vítězství 3:1, tak by diváci mohli být nespokojení. My jsme ale do zápasu dali maximum, bohužel jsme prohráli, takový je hokej. Prohráli jsme s Ústím letos už podruhé, takže mu to ve třetím a čtvrtém zápase musíme vrátit. Porážky mi je líto vůči fanouškům, na to, že byla středa, přišlo jich dost.
