Michale, jaké jsou vaše pocity hned po prohraném duelu a prohrané sérii?
Pocity jsou hrozné, opravdu hrozné. Skončila nám sezóna, teď to slyšíte, co se tam děje (domácí za rohem slavili postup – pozn. red.). Šli jsme do toho s tím, že ve středu budeme hrát a doma si to vybojujeme. Je to nejhorší pocit, co tak asi v hokeji může být, ukončit takovým způsobem sezónu.
Pro vás to musí být ještě specifičtější, neboť jste vstřelil svůj první gól v sezóně, ale k ničemu nakonec nebyl. Můžete tu trefu popsat?
Hezky mi nahrál Radim Tesařík. Několikrát jsem v podobné pozici už letos byl, ale vždy jsem volil nahrávku. Teď jsem napálil puk nahoru a povedlo se. Jenomže to je k ničemu.
Po vstřelené brance jste měl velkou radost, skákal jste na mantinel vedle střídačky. Měl jste na tribuně někoho známého?
Ne, neměl. To byly emoce, vyplynulo to tak.
Ve druhé třetině jste nebyli daleko od lepšího výsledku. Kde se stala chyba?
První třetinu jsme odehráli špatně, ale musím smeknout před kluky, protože jsme se potom úžasně vrátili do zápasu. Někdy v polovině duelu se to lámalo, tam jsme byli lepší, nastřelili jsme břevno, neproměnili jsme dorážku do prázdné. Gól jsme ale nedali, a pak jsme inkasovali při naší přesilovce. Tam se to podle mě začalo lámat, tam jsem měl pocit, že je máme...
Ale nepovedlo se. Byl třetí gól domácích klíčový?
Nejspíš jo. Měli jsme dát gól na 3:2 my, už bychom si to podrželi.
V závěru jste hráli vabank a soupeř vás za to dokonale potrestal čtyřmi brankami...
Zkoušeli jsme to otočit, vyhrát. Konec byl ale od nás špatný.
Takže nálada v kabině je asi na bodu mrazu...
Šílená, hrozná, nejde to ani jinak.
Musí vás to mrzet i kvůli fanouškům. Dnes jich přijelo opravdu hodně a vytvořili vám domácí prostředí.
Podařilo se nám tady vyhrát zrovna, když tu skoro nikdo nebyl. Kvůli nim je to velká škoda. Je super, že přijeli v takovém počtu a že udělali výbornou atmosféru. Moc, opravdu moc jsme chtěli vyhrát, ale bohužel.
