„Kluci, to se nebojte, mám to už delší dobu, nějak mi to otéká. Ale není to nic vážného,“ hlásil hned na úvod poté, když uviděl starostlivé pohledy přítomných novinářů na své obvázané koleno.
Pak se už ale Tomáš Zbořil věnoval zápasu. „Chtěli jsme tři body, ale když potom došel zápas do prodloužení, tak jsme rádi alespoň za ty dva body,“ nechal se slyšet.
A byla to škoda. Kdyby totiž Mora skórovala o patnáct vteřin dříve, brala by všechny tři body a právě na Beroun by tolik neztrácela. Na kdyby se ovšem nehraje, to v Olomouci vědí až moc dobře.
„Spadla tam taková šmudla a předtím jsme z těch velkých šancí skórovat nedokázali. Věděl jsem, že jsem měl čas, obránce přede mnou rozkročil nohy a gólman na tu střelu vůbec neviděl. Bylo to spíš takové nahození a spadlo to tam,“ popisoval svou trefu, kterou ukončil v čase 60:15 zápas.
Zbořil přitom nepatří mezi žádné vyhlášené kanonýry. Jeho úkoly jsou trochu jiné. Například v minulé sezóně se útočník se sedmadvacítkou na zádech trefil včetně play-off čtyřikrát, o rok dříve sedmkrát. A letos? Po devatenácti kolech se v kolonce branek krčí u jeho jména šestka.
„No asi zatím útočím na rekord,“ smál se. „Moc to nepočítám, jenom spíš tak z legrace soutěžíme s Benem (Michalem Černým – pozn. red.). Snažím se ho stíhat. Tím dnešním gólem jsem ho dohnal,“ vtipkoval Zbořil.
Hanákům se přitom v letošní sezóně nedaří udržet si střeleckou formu déle jak dva duely za sebou. „Myslím, že se naše hra už zlepšuje. Už to trochu vypadá k světu. Akorát máme vždycky zápas, kdy nám to tam padá, a potom přijde utkání jako dnes, kdy to nejde, přestože máme spoustu šancí,“ potvrdil.
„Nálada je už ale lepší. Nejsme sice v tabulce tam, kde jsme chtěli být, ale nemůžeme z toho být tak frustrovaní,“ řekl Zbořil.
Kohouti tak získali proti Medvědům z Berouna dva body a udrželi se na sedmém místě prvoligové tabulky. Závěr základní části se nezadržitelně blíží a boj o osmičku bude ještě dramatický. Venku to však v poslední době střílí Olomouci o něco lépe, potvrdí to Hanáci v sobotu v Hradci Králové?
