Libore, dokázal byste najít rozdíl mezi sobotním čtvrtým zápasem a mezi těmi předcházejícími?
Myslím si, že soupeř už nebyl tak dobrý jako v předcházejícím zápase. Hráči Benátek asi měli v hlavách den starou porážku a také to, že v sérii prohrávali. Neměl jsem v utkání už tolik zákroků jako v pátečním duelu.
Hned na začátku jste ale čelil několika velkým šancím soupeře. Jak důležité bylo, že jste tento kritický moment ustáli?
Měli jsme velké štěstí, protože se už několikrát puk kutálel do brány. Benátky to ale nedokázaly proměnit, a to oba zápasy ve středních Čechách podle mého názoru rozhodlo. Kdyby soupeř své šance na začátku proměnil, tak by byl na koni a byl by to úplně jiný zápas. V tomto play-off se ale potvrzují známá hokejová pravidla, že když neproměníte přesilovku pět na tři, nevyhrajete. A když neproměníte tutovou šanci, tak prohrajete také.
Po tom závaru v první minutě jste se těžko zvedal z ledu. Nezranil jste se?
Řepa (Jiří Řípa) mi trochu přišlápl nohu, tak jsem to zkoušel pomalu, abych to náhodou neurval. Naštěstí nešlo o nic vážného. Trošku jsme se tam zasekli, ale dopadlo to dobře, soupeř neskóroval.
Poučili jste se z předchozího zápasu? Minule soupeř dotáhl vaše vedení, tentokrát jste si ale náskok pohlídali.
Ale i v pátek jsme vedli a byli jsme v pohodě. Jenomže soupeř ujel a dal náhodný gól. V sobotu jsme si to ale opravdu lépe pohlídali a nedali jsme soupeři šanci. Hráli jsme tak, jak jsme měli hrát i v minulých duelech a věřím, že ten úterní domácí bude vypadat stejně.
Všiml jsem si, že v přerušeních, pokud se tedy nevhazuje u vás v pásmu, si poskáčete do rytmu písniček. Uvolňujete tím napětí?
Snažím se při zápase stoprocentně soustředit, ale musím někdy mozek vypnout, ulevit si a odpočinout. V přerušeních se tedy snažím odreagovat se.
Do Benátek přijelo velké množství olomouckých fanoušků. Cítili jste jejich podporu?
Určitě, bylo to super. Nečekal jsem, že jich přijede tolik, navíc tak daleko. Slyšel jsem, že dojel celý autobus. Moc jim děkujeme.
